Andělin popel

Ťažko hľadať vhodné slová, ktoré by výstižne charakterizovali túto snímku, rovnako ako je ťažké sa dívať na chudobu istej Írskej časti v polovici 30.rokov minulého storočia. Film vyzerá lacno, zato sa v ňom však dajú nájsť kúsky zlata. Herecké výkony Roberta Carlylea a hlavne Emily Watson, ako aj výkony mladých neznámych detí. To najlepšie je ale príbeh a hlavne skvele vytvorené chudinské prostredie. A potom zistenie že za hudbou stojí John fucking Williams, ktorého by som tu v tomto lacnom diele nečakal. Snímka je to v skutku dlhá až predlhá, ale ja ku podivu by som sa na to ešte aj zo 2 hodiny díval a rád by som videl úplné pokračovanie tejto rodiny, možno až do ďalekých 50.tych, možno až 60.tych rokov, aj keď je to film priemerný, ale proste mi tam chýba kvalitný koniec. Chýba mi nejaký ten väčší happy-end, chýba mi tam nejaké posolstvo, chýba mi tam možno tá očakávaná Amerika, chýba mi tam celkové dorozprávanie čo sa so všetkými stalo. Ale možno práve takýto pochmúrny pocit sa snažil film v divákovi zanechať. (Skôr 3 a pol hviezdy než 3). (27.07.2019)

Alan Parker a jeho adaptace románu Franka McCourtha, který je v podstatě vlastní autobiografií o dětství a dospívání. Prostředí Irska působí klasicky chudě, sklesle a prázdně. O tom již bylo natočeno mnoho snímků, ale Angela Ashes není o Irsku, ale o rodině Angely. Manžel, otec několika dětí, které i díky chudobě postupně umírají, je neschopný najít si práci a při vyššímu obsahu peněz v kapse ihned končí opilí v hospodě. Těžký vývoj chlapce v takové rodině v chudinské čtvrti vedle svých bratrů... Chvílemi silné a působivé, aby v druhé chvíli film přišel trochu naivní (ale aspoň někdo v Irsku měl trochu štěstí...). Jen ta délka je možná příliš... (18.07.2009)

Silně sociálně kritické drama režiséra Alana Parkerera, který si vždy cíleně pro své filmy vybíral jak kontroverzní témata (a když už ne rastrem sociálního cítění, tak proirsky vyznívající snímek z pohledu Angličana jím jistě musí být), tak i silné příběhy se silnými hrdiny. Andělin popel spojuje víceméně obě dvě volby, i když je jasné, že akcentuje především volbu silného hrdiny vzešlého z nuzného prostředí a špatných sociálních poměrů. Tenhle smutný příběh z ponuré chudinské čtvrti je velmi realistický, ale zjevně se vyhýbá naturalistickým obrazům i determinaci z tohoto pojetí skutečnosti plynoucí - společenská předurčenost tu neplatí a hlavní hrdina svou determinaci může (a nemusí) zlomit, to podle toho, jak kdo bude chápat otevřený konec... Film je adaptací románu Franka McCourtha, který rozvíjí realistickou linii světové prózy a je dosti blízký jinému velkému příběhu chlapce pocházejícího z drsných podmínek postiženého sociálním vyloučením, jímž je legendární Dickensův Oliver Twist. I přes samozřejmé rozdíly (Frank není narozdíl od Olivera sirotek, Oliverovi schází autobiografický rozměr atd.) se v obou příbězích dá vystopovat především dimenze sociální a oba se dočkaly důstojných filmových zpracování. Alan Parker takto natočil další ze svých působivých filmů...byť jako vždy je jeho poselství dosti depresivní... (29.12.2011)

Velice pěkný a koukatelný film, který bych definoval jako takové "parkerovské Lásky mezi kapkami deště". Škoda, že obsahoval jednu scénu, která mě přišla jedím slovem debilní. Když patnáctiletý fakan udeří matku, tak mu snad už jen z principu vrátí tři a ne že s pláčem uteče, tomu prostě jsem tak strašně nevěřil a ta scéna mi přišla tak sentimentálně debilní, že jsem kvůli tomu chtěl dát hvězdičku dolu a furt si nejsem úplně jistý, to prostě Parker trošku ulítil. Když pojmu tento fakt, tak mrazivá a deštivá atmosféra opravdu temného prostředí mi sedla 80 - 85 %. (08.05.2014)

Víme, že na vzpomínky (vlastní promluva o minulých událostech) nemají žádnou hodnotu co do pravdivosti děje ani osob na nich zúčastněných. Jsou modifikovány tak, jak se to právě hodí, až nakonec petrifikují do jakéhosi "představovacího" kodexem, sbírky představ, kterou sám o sobě člověk má, a která ho líčí tak, jak se sám chce vidět. Proto "zpochybňování pravdivosti vzpomínek F. McCourtha" je absurdní, neboť se zpochybňuje zpochybněné. Takže knihu (film) zpochybněme ještě potřetí: třeba...., že té protivné vody bylo přece jen méně.... (22.06.2019)