The Commitments

Pěkné, vtipné drama o tom, jak vznikají kapely; a také jak zanikají. Příběh drsně a bez mentorování sděluje, že k tomu, aby kapela byla skvělá a něčeho dosáhla, nestačí ji poskládat z výborných muzikantů. Stejně důležité, ne-li důležitější je, poskládat ji tak, aby spolu lidé vycházeli. Horší muzikanti přátelé udělají lepší muziku než špičkoví hráči neschopní kooperace. To je opravdu ze života. (16.01.2010)

"I'd like to introduce you to the hardest-workin' band in the world. On bass, Derek "Meatman" Scully. On piano, Steven "Soul Surgeon" Clifford. Dean "Mr Nipple" Fay on sax. Joey "The Lips" Fagan on trumpet. Our gorgeous chanteuses are Bernie, Imelda, and Natalie. Deco "Deep Throat" Cuffe on vocals. On lead guitar, Outspan "Fender Bender" Foster. Finally, on drums, Mickah "Don't Fuck With Me" Wallace. Ladies and gentlemen, The Commitments." Je to film, u kterého se budete smát, budete si zpívat, budete chtít tančit. :) Ale hlavně..nebudete chtít z kina odejít! Přistihl jsem se, že se někdy v polovině snímku přihlouple usmívám (možná to je můj normální stav, ale posuďte sami..hlášky jako "Do you not get it, lads? The Irish are the blacks of Europe. And Dubliners are the blacks of Ireland. And the Northside Dubliners are the blacks of Dublin. So say it once, say it loud: I'm black and I'm proud."..tomu se nejde nesmát:). K tomu všemu si pohupuji nohou do rytmu a zpívám si Jamese Browna. Let's soul! :) (14.04.2006)

Co hraješ? Na škole jsem zkoušel hrát fotbal. Myslím na jaký nástroj hraješ? Nehraju. Co tu teda děláš? No, viděl jsem, že se sem každý schází, tak ... jsem myslel, že prodávate drogy. Film plný skvelých hlášok, prapodivných týpkov, výbornej muziky a Dublinu. Príbeh skoro obyčajný, ale je o The Commitments, a tým to na pódiu bohovsky pristalo a v zákulisí ešte viac .. vždy riadna mela. Stavím sa, že U2 sa posrali. 4,5* (11.05.2023)

Z počátku se z toho rýsovala čistá kule, ale pak mě trochu utahalo to neustálé koncertování. Já vím, je to film o zrodu (a neprodleném zániku, což není spoiler - dalo se to čekat) jedné irské soulové kapely, hlasu to proletariátu, ale přesto nám Alan Parker při svých neutuchajících režisérských schopnostech mohl nabídnout krapet víc. Kdo si tohle prohlášení vyložil tak, že jsem se nudila, je ovšem na omylu - to bych ty dvě hoďky nesměla strávit v tak vybrané společnosti jako je filmový ansámbl. Oni, perfektní scénář a veskrze pohodová hudba mi berou ze rtů jakoukoli další kritiku. (13.05.2010)

Ačkoliv tento styl hudby není úplně můj šálek kávy, moc se mi líbil příběh jako takový, svou podstatou, dále filmové zpracování, a v neposlední řadě nadšení a zápal, jež z muzikantů přímo prýštělo. :-) Dávali do toho vše, šlo to od srdce. A vůbec - všechny ty radosti i starosti, překážky, rozmíšky, vztahy, touhy..., se kterými se členové kapely potýkali, působily přirozeně, ze života. Totéž se dá říci o hereckých výkonech. Pobavily i drobné nenápadné odkazy na další Parkerovy filmy, např. Hořící Mississippi. ["Filmová hudební výzva" - Snorlax; a zároveň "Virtuální retro kino" Willyho Kufalta] (08.05.2023)