Evita

Tenhle film podle mě stojí na velmi dobrém výběru ústřední milenecké a následně manželské dvojice (prostě jim to spolu sedlo), neotřelém nápadu zařadit postavu ztvárněnou Antoniem Banderasem, která je účastníkem a zároveň komentátorem dění, no a hlavně na skvělé hudbě. Ačkoliv úplně nemusím Madonnu a dokázala bych si asi představit příjemnější hlas, který by mě provedl životem Evy Perónové, ty písně, které ona i její kolegové interpretují (vůbec nejvíce se mi líbil pěvecký výkon Banderase), jsou prostě nesmrtelné, krásné. Neříkám, že všechny, to by asi na dvouhodinový muzikál, kde se skutečně celé dvě hodiny jen zpívá, byl trochu malý zázrak. Jsou tam pro mě i hlušší místa, která mě tolik nebaví a ať již hudebně nebo podáním děje mi nepřijdou až tak zajímavá, ale bohatě to vynahrazují místa jiná, ve kterých se člověku nad tím, jak jsou zazpívaná, zahraná, procítěná skoro až tají dech. 80%. (10.12.2020)

54. Zlatý Glóbus za rok 1996 - cena (3) - *Nejlepší film (komedie / muzikál), *Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Madonna, *Nejlepší filmová píseň - "You Must Love Me" - Hudba Andrew Lloyd Webber, text Tim Rice + nominace (2) - Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Antonio Banderas, Nejlepší režie - Alan Parker (12.12.2008)

O zemi, která mě absolutně nezajímá, ale působivé. Pustila jsem si to jen kvůli Madonně, kterou jako umělkyni velmi uznávám, a stálo to za to. Hezké písničky, jméno Eva Peron mi zní v hlavě i 14 dní po filmu. Peronovou tam zobrazují jak ve chvále, tak v kritice, to se mi líbí, že je ten pohled objektivní. Takže tak ty 3 až 4 hvězdičky, spíš 4 za to, jak se své role ujala Madonna. (23.10.2012)

Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ (21.07.2020)

Nesourodý děj, nejasné pojetí postav a nemožnou (jaké překvapení) Madonnu v hlavní roli poněkud zachraňují skvělé, byť opravdu podivným způsobem přeložené písně (scéna s You Must Love Me je opravdu působivá) a ironicky charismatický Antonio Banderas, který je docela určitě lepší zpěvák než Madonna herečka. (22.06.2007)