Evita

Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ (21.07.2020)

Muzikál bez keců nebo pohyblivé obrázky bez tance, ale s hudbou? To je jedno. Mám ráda Evitu, tak jak je. S Antoniem coby vypravěčem a glosátorem (pěje skvěle, to se mu upřít nedá, navíc charismatem hazí už jen pohledem), s Madonnou, která je Evitou i bez hereckého talentu (ale tak to vlastně má být), s masou bezejmených davů a s politicko-satirickými obrázky z bitev malé velké Argentiny. Alan Parker ukazuje víc než jen příběh vzestupu a pádu zajímavé osobnosti, je v tom něco nad, něco rýpavě satirického, pod povrchem probublávajícího. A je to zřejmě tím, že mu se scenářem zdatně vypomáhal Oliver Stone. 80%. (23.05.2008)

zatím mě snad každý muzikál příjemně překvapil, Evita naopak, porušení klasického schématu dialog - píseň mě vůbec nenadchnulo, připadá mi, že uškodilo jak ději, který byť i vážný tak působil trochu jako opereta, tak hudební stránce, kdy převážná část je vlastně ne moc stravitelným recitativem. P.S. kdepak jsou ty doby, kdy v takovém muzikálu bylo hned několik evergreenů (My Fair Lady,Mary Poppins, West Side Story apod.), dnes stačí složit jedinou silnější píseň, tu použít v několika variacích a doplnit řadou banálních popěvků, ne-li přímo už zmíněnými recitativy... (22.06.2007)

I přes některá negativní hodnocení, by podle mě tento film (od r. 2000 Sira) Alana Parkera mohl získat pět hvězdiček jako výborný muzikál, zároveň však i jako skvěle propracované drama nebo politicko-historický snímek vykreslující příběh, který ovládá Jižní Ameriku dodnes. Muzikál plný chytlavých latinsko-amerických melodií, muzikál, kde každé je každé slovo vyjádřeno zpěvem. Příběh okouzlující Evy Peronové, ambiciózní ženy, která se z chudé dívky, přes film vypracovala až na první dámu Argentiny, ženy, která si získala oblibu lidí nejen pro sebe, ale také svému muži, ženy, která se lidem vážně snažila pomoct, a kvůli které brečela celá Argentina. A 'last, but not least' - historie Argentiny, nepokoje a otázky, jestli tenhle bezmezný obdiv k vládnoucímu páru byl pro Argentinu to nejlepší, do jaké míry byla sama Eva příčinou konfliktů a jak by vypadala Argentina bez ní... Když se navíc tohle všechno rozumně smíchá dohromady a přidají se skvělé obrazy kameramana Daria Khondji, atraktivní střih Gerryho Hamblinga a překvapivě pozitivní herecký výkon hvězd jako Madonna, Antoio Banderas nebo Jonathan Pryce, čeká nás něco přes dvě hodiny úžasné podívané, která rozhodně stojí za to. (04.07.2010)

Evitu jsem dlouho odkládal a to byla obrovská chyba. Madonna zde předvedla fenomenální výkon a už po několikáté ukázala svojí všestrannost. Zlatý Glóbus je tomu důkazem. Celkem slušný příběh je okořeněný pěknými písněmi. Především You Must Love Me a Don't Cry for Me Argentina v Madonnině podání jsou úžasné. Zapomenout nesmím ani na skvělého Banderase a Pryce. S Moulin Rouge můj oblíbený muzikál. Hodnocení je s kapkou zaujatosti vůči Madonně. (15.11.2012)