Evita

Tak... k tomuto filmu mě dovedlo poměrně nedávné vzplanutí k Patti LuPone, která je Evitou původního Broadwayského obsazení (1979). Madonna se jí, ale myslím, že ani třeba Elaine Paige, rozhodně nevyrovná. Porovnejte písně A New Argetina nebo třeba i slavnou Don't Cry For Me Argentina (zvláště ta od Patti stojí za to, intenzita jejího hlasu a samotné prožívání písničky je fascinující). Na druhou stranu se mi moc líbí Antonio, jistě - Mandy Patinkin to není, ale má velice příjemný hlas a subjektivně řečeno, mně se líbí ho poslouchat. A celá postava a i způsob zasazení "vypravěče" do příběhu se mi líbí. A dále - začátek filmu, tedy Requiem for Evita a zvláště pak Oh, What a Circus mě fakt navnadil...ale v zásadě se mi film jeví, jako kdyby se utvořily klipy k písním z CD té původní Evity a sešily se dohromady, takže mi to připadá maličko kostrbaté. Nemilé, když jsem na film koukala, aby mi věci a informace lépe splývaly, ale uznávám, že původní zpracování bylo taky takové. Madonna...moc ji jako herečku neznám. Tady uznávám, že se ji role celkem povedla, ale stejně mi přijde, že když zpívá, moc se soustředí na hraní a na gesta...a čím více se snaží, tím méně je uvěřitelná (zas jen názor, mýlím-li se, prosím, opravte mě). A teď budu už moc drzá a rýpavá, ale občas se mi zdálo, že střih přišel moc brzo, a jakoby přerušil "vstřebání" předchozí scény. Celý ráz filmu...to mě mate i u divadla - takové zvláštní nadnesení v určitých momentech - třeba styl vyhození Perónovy slečny a tak podobně...ale to myslím, že se už týká Webbera a Ricea, protože to jsem pozorovala i u ukázek jevištních. Tedy závěrem, pozoruhodný snímek, ale alespoň ve mně budí rozporuplné pocity po všech stránkách, takže - chvíli paráda, chvíli divný. (13.07.2012)

U Alana Parkera jsem vnímal to, co u Mikea Nicholse, který rovněž patřil k pilířům Hollywoodu: herci je museli milovat, protože pod jejich vedením získávali řadu hereckých cen. Žánrově univerzální Parker s rozmanitými závažnými náměty se vrátil k hudbě, jeho dílo má skvělou výpravu a dynamický střih. Celkově ale nesedne úplně každému. I já měl problém se do příběhu položit a nedokázal úsilí tvůrčího týmu docenit. Ostatně Evitu provázely vyčerpávající peripetie a dlouhá léta příprav. První klapka nakonec padla jen díky železné vůli Madonny. (11.03.2023)

Důvěru Alana Parkera vloženou v Madonnu bych chtěl mít. Nabídnout herečce jejích nekvalit hlavní roli je stejně troufalé jako procházet se pekingskými ulicemi s tibetskou vlajkou na zádech. Paradoxně to není paní Cicconi, který svým zpěvem "uhrává" co by jinde neuhrála, nýbrž Parkerova režie, která činí Evitu zvláštně pasivním, k tanci nevybízejícím muzikálem. 65% Zajímavé komentáře: EdaS, Sokkk_y (06.07.2005)

I přes některá negativní hodnocení, by podle mě tento film (od r. 2000 Sira) Alana Parkera mohl získat pět hvězdiček jako výborný muzikál, zároveň však i jako skvěle propracované drama nebo politicko-historický snímek vykreslující příběh, který ovládá Jižní Ameriku dodnes. Muzikál plný chytlavých latinsko-amerických melodií, muzikál, kde každé je každé slovo vyjádřeno zpěvem. Příběh okouzlující Evy Peronové, ambiciózní ženy, která se z chudé dívky, přes film vypracovala až na první dámu Argentiny, ženy, která si získala oblibu lidí nejen pro sebe, ale také svému muži, ženy, která se lidem vážně snažila pomoct, a kvůli které brečela celá Argentina. A 'last, but not least' - historie Argentiny, nepokoje a otázky, jestli tenhle bezmezný obdiv k vládnoucímu páru byl pro Argentinu to nejlepší, do jaké míry byla sama Eva příčinou konfliktů a jak by vypadala Argentina bez ní... Když se navíc tohle všechno rozumně smíchá dohromady a přidají se skvělé obrazy kameramana Daria Khondji, atraktivní střih Gerryho Hamblinga a překvapivě pozitivní herecký výkon hvězd jako Madonna, Antoio Banderas nebo Jonathan Pryce, čeká nás něco přes dvě hodiny úžasné podívané, která rozhodně stojí za to. (04.07.2010)

Nelíbí. A nepomohla tomu ani poctivá režie a vizuál, protože chyba je už v předloze. "Evita" kulhá všude tam, kde "Jesus Christ Superstar" exceloval - postrádá čitelný příběh a psychologický vývoj postav, nemá klíčové písně s dramatickým nábojem, místo melodií často nastupují mdlé recitativy. Webber a Rice to prostě odflákli, a tomu tleskat nebudu. I don't have to love you. (22.11.2014)