Hosté večeře Páně

Farář je silně nachlazen, bohoslužba se nemůže konat...teda, mohla by se konat, kdyby v kostele byl přítomen alespoň někdo...tedy ti, co mu zbyli, mrzák a citově ponížená nápadnice. Farář je silně nachlazen, jeho víra má virózu..."proboha" či "ježíšekrista", on snad pochybuje! I před člověkem, jemuž mohl holý život zachránit. Ten Bergman...tentokrát to nádherně "odnesla" Ingrid Thulin...její monolog vlastního dopisu, odhalující celou její duši, je opravdu nádherný filmový zážitek...přesto všechno mi toto hodnocení stačí... (08.04.2022)

Nattvardsgästerna sú 28. filmom, ktorý som z tvorby Ingmara Bergmana videl. O Bergmanovi je známe, že v jeho filmoch dominujú dve témy: Boh a ženy. Nanešťastie je tento film o Bohu a tak som ja, nemilitantný ateista, mimo hry. Ocenil som výkon Gunnara Bjornstranda, strohosť prostredia, cielenosť dialógov, ale najmä primeranú stopáž. Nech mi je odpustené, ale tento film som pozeral viac z povinnosti, ako zo záujmu. (28.03.2018)

Další z těžkých nikoli však těžkopádných „Bergmanů“. Snímek Hosté večeře Páně mi velmi připomněl Bressonův Deník venkovského faráře, se kterým má společného opravdu hodně (i kvalitu), ale tentokrát nechci příliš porovnávat. Bergmanův farář je člověk, který je „dvojnásobně“ nemocný; krom chřipky je totiž hluchý (neslyší Boha, má krizi víry-výborná scéna u splavu, kdy je ta hluchota vyjádřena ještě lépe). Do toho se potýká s komplikovaným vztahem se ženou, která ho omezuje, ale zároveň by bez ní nejspíš nemohl žít. To, co je na filmu tak působivé, se těžko popisuje, ty myšlenky, emoce…. Björnstrand je každopádně maximálně věrohodný, jeho existenční problémy spolu s krizí víry divák prožívá naplno s ním, i když v některých scénách se mu odcizuje a pak se publikum soustředí spíše na jeho partnerku Thulin, která podala neméně strhující herecký výkon. Avšak něco mi přece jenom sedlo více u Bressona, a to konec, který je v případě Hostů hodně otevřený, na můj vkus až příliš. Jestli budu mít v budoucnu možnost se dostat k filmu znovu, rád se podívám podruhé, výživných a mnou ne úplně zpracovaných myšlenek je tu požehnaně. Každopádně pro teď to budou silné 4*. (26.12.2013)

Festival lidských slabin a slabostí, anatomie individuálních bezmocí, svátek tragicky nešťastných lidských třtin. Zhruba tak lze označit toto silné Bergmanovo dílo, jeden z mnoha šperků až nekonečného řetězce jeho stabilně skvělé tvorby. Je těžké říci, natož odhadnout, nakolik se tu podepisuje deprese dlouhých nocí švédského severu nebo naopak tíseň jejich lét, nakolik naopak pro nás nepředstavitelná řídkost osídlení švédského venkova. Děj se důvtipně, až nenásilně prolíná s filozofickou reflexí (jinak nelze např. vyložit útěchu, kterou farář poskytne námořníkovi, o němž ví, že uvažuje o dobrovolném ukončení života). Upoutala mne i až neuvěřitelná proměna krásné Ingrid Thulinové do zoufalého staropanenství se propadající vesnické učitelky. O odvrácených stránkách skandinávského hodnotového světa i jeho životního stylu a jejich základech a východiscích vypovídá film snad vše. Jeho zažívání nekončí v žádném případě prvním či druhým zhlédnutím. To je jeden z největších možných komplimentů, který lze i v tomto případě dnes již zesnulému Skandinávci udělit. (14.02.2010)

Na můj vkus nesmyslně depresivní, nic neřešící pohled do náboženského života skandinávského venkova. Film si doslova libuje v obyčejnosti. Děj je omezen na sérii dialogů kněze s věřícími. ____Navzdory všeobecným předpokladům a velkému očekávání obyvatel, místní farář není zrovna dobrý psycholog a sám by potřeboval psychiatra. Rybář Jonas hledá pomoc v kostele. Žije ve strachu z Číňanů. Jejich zlá militantní společnost vychovávaná k násilí a bezcitnosti jistě nemá nic jiného v hlavě, než touhu vykropit Evropu atomovkama. Pravda Mao nebyl žádný lidumil. Stejnak je tato vize přehnaná. Napovídá, že problém člověka, který jí trpí, je někde jinde než v logických aspektech problému. Prohnat si kvůli tomu kulku hlavou lze hodnotit jako přehnanou reakci. Místní farář, sám psychicky nevyrovnaný, duševně i fyzicky nemocný svým ovečkám žádnou útěchu a klid duše neposkytuje. Naopak. Jako by on sám ztrácel víru. Největší utrpení člověka je, když k němu Bůh přestane promlouvat (resp. si to myslí). Vzpomenutím Ježíše Krista a jeho provolání z Golgoty „Otče, proč jsi mě opustil.“ k nám Bergman ústy faráře mluví a říká, že i Kristus ve chvíli poslední zapochyboval a že tato bolest byla větší než fyzická, kterou snášel na kříži. Způsob, jakým se pak farář zachoval k milující učitelce, je již jen smutným zakončením toho, čím v životě prochází. Bergmanův varovně zdvižený prst, kdy nám říká, že i kněz jako služebník boží nemusí lidem pomáhat, ale jako slabý zhroucený člověk jim může velmi snadno ubližovat. Jasně bergmanovský pohled na smysl víry a význam lidské existence. _____Film mě celkově dost zklamal. Nikoli tématem, ale způsobem vyprávění. Nepodařilo se mi vtáhnout se do dramatu, které film nabízí. Neměl jsem se čeho chytit, čímž to pro mne byla místy značně nezáživná podívaná. Právě ona naprostá obyčejnost a cizost prostředí se pro mne staly nepřekonatelným problémem. 57% (03.10.2011)