Půlnoční expres

Oliver Stone, v té době uznáván jako scénárista inklinující k násilnější tématice – Barbar Conan nebo Zjizvená tvář (až poté přišlo jeho ryze osobní téma Vietnamu), napsal scénář i k pravdivému příběhu Půlnoční expres. Strhující drama z tureckého vězení mu vyneslo nejen Oscara, ale i zájem velkých studií. Jeho scénář (i když místy zbytečně odtažitě) zužitkoval britský veterán Alan Parker, který do hlavní role hašišové mozaiky obsadil prakticky neznámého Brada Davise ( 1991). Díky němu zaznamenáme radikální obrat u vnímání jeho hrdiny - na konci byste udělený trest odseděli snad i za něj!! (15.04.2008)

Ryzí filmařina, jenž je natolik fascinující, že jsem ochotný si zakrýt oči nad tím ostentativním a přehnaným turkobijectvím. Není nijak těžké si všimnout, že s výjimkou soudce jsou úplně všichni Turci ve filmu znázorněni jako primitivní, podlá a agresivní hovada. Rovněž není nutné vysvětlovat věty jako "V Turecku je všechno sto let za opicema", "Tohle není Amerika, ale Turecko" či "Jste národ prasat". Okázalý orientalismus filmu se však projevuje i ve věcech, které tolik nebijí do očí. Tak například úvodní titulky podbarvuje zvuk střelby ze samopalů (?!), Istanbul je identifikován pomocí záplavy minaretů, škaredých oprýskaných uliček, nepříjemně dusné atmosféry a houfů žen zahalených do černých čaršafů. Autoři filmu popírají, že by odjakživa nejmodernější turecké město mělo cokoliv společného se Západem a vsazují ho do předsudečně definovaného Orientu plného zaostalosti, všudypřítomného nebezpečí, krutosti a útlaku. Ječivé přeskakující popěvky, které se v Půlnočním expresu linou z rádií, možná dokonale naplňují evropskou představu o orientální hudbě, ale nemají absolutně nic společného s písňovými žánry, které byly v 70. letech v Turecku populární. Rovněž opakované tvrzení, že v Turecku se nechovají žádná prasata, není pravdivé. A co se týče podmínek v místních věznicích? Tak tady můžu nabídnout jedině srovnání s tureckými vězeňskými filmy, jako jsou Uçurtmayı Vurmasınlar , Duvar nebo třeba Gülün Bittiği Yer ... (21.11.2010)

Je to možná 15 nebo více let, co jsem tenhle otřesný film viděla, dodnes si pamatuju nejen název, ale především tu hrůzu a znechucení, zděšení podpořené faktem, že se jedná o inspiraci skutečnými událostmi. Můj otec (žádný citlivka) tehdy ani nebyl schopný dokoukat do konce. S hlavním hrdinou, pitomým americkým drogovým pašerákem, zkrátka nelze nesoucítit; tohle turecké vězení je místo jen pro opravdové bestie - kriminál, jaký by zasloužili všichni brutální vrazi světa, ale nic pro drobné zločince, nic pro obyčejného člověka. Psychický i fyzický terror na diváka útočí z každého záběru. Skutečně působivý film, ale tak strašně hnusný, až nemůžu hodnotit plným počtem hvězdiček. Zajímalo by mě, jestli bych ho i teď po letech vnímala s takovou intenzitou, ovšem vůbec nemám chuť to zkoušet:-). 85% (26.02.2009)

Perfektní film. I po těch 34 letech. Skutečný příběh Billyho a jeho jedné mladické nerozvážnosti, za kterou je tento sympaťák potrestán opravdu tvrdým způsobem, nejdříve 4 léty a později dokonce doživotím za pašování drog v Turecku. Všudypřítomná korupce, beznaděj, boj o holý život, toho je tu opravdu hodně a my už jen můžeme sledovat našeho hlavního hrdinu, jestli se mu podaří nasednout na ten jeho " půlnoční expres ", znamenající jeho vytouženou svobodu. Výborný Brad Davis v hlavní roli a je jen škoda, že mu nebylo umožněno sehrát více takových vydařených filmů. Věk by na to měl i dnes. (10.08.2014)

Jo, v base není sranda. A když je to v Turecku, tak to musí být ještě o stupeň lepší zážitek. Dobře natočený film, líbil se mi. I když utíkání z basy není zrovna nejoriginálnější téma na film, co měl chudák Parker dělat, když se to tak doopravdy stalo? Pohrával jsem si s myšlenkou, jestli bych tam Billyho nenechal, když byl takovej vůl, ale jak vidno, zvládnul to sám. (12.04.2014)