Půlnoční expres

Půlnočí expres je všechno jen ne politicky korektní film. Všichni Turci do jednoho jsou vyobrazení jako nemožná sadistická prasata, Turecké vězení je zhmotněním pekla a v neposlední řadě Hayesův přečin je postupně zlehčován na mladickou nerozvážnost a omlouván rasistickými výroky... Jak už to bývá u některých "true-story hollywoodských filmů", z velké většiny jde o fikci, která ve sprintu za efektnějším vyzněním trhá mnohé rekordy. Není divu, že turecká vláda proti uvedení filmu tak vehementně protestovala a až do r. 1992 byl v Turecku v podstatě zakázan. Nicméně Parkerovi se musí přiznat, že přes všechno to přehánění a efektní fabulační křivky se mu povedlo natočit sugestivní film, který vězeňské téma posouvá někam jinam, než např. hojně zde zmiňovaný o šestnáct let mladší Shawshank. Řečeno tou nejbanálnější mluvou - "atmosféra" snímku je to nej, co nám film nabízí. V interesantních kulisách Fort St. Elmo zalitých pálivým tureckým (pardon - vlastně maltským) sluncem se odehrává každodenní boj vězňů se svými dozorci i vězňů mezi sebou samými, během něhož postupně sledujeme změnu hlavního hrdiny z optimistického mladíka v trosku, jež je schopna jedinou návštěvu po iks letech věznění strávit poněkud bizarně... ;-) Půlnoční expres je velmi velmi podařený film.. Vskutku FILM - naprosto reálně natočená fikce... (21.02.2009)

,,TOTO NIE JE AMERIKA. TOTO JE TURECKO." __ Pred pozretím som o tomto filme veľa nevedel, ani to, že sa prakticky celý odohráva vo väzení a naivne som si myslel, že dopravný prostriedok v jeho názve sa tu naozaj aj objaví. No a po takomto postupnom zaujímavom zistení sa mi začali v mysli vynárať filmy, ktoré som s touto tématikou už videl a tie reči o Shawshanku tu vôbec nechápem. Darabontov opus mi napr. nenapadol vôbec, nakoľko tieto dva filmy majú spoločné úplne minimum. Shawshank je omnoho miernejším, navyše Expres sa odohráva v ,,cudzine" a hlavný hrdina tu rozhodne nie je nevinný a o problémy, do ktorých sa dostal si aj koledoval. Osobne by som ho teda skôr prirovnal, hlavne čo do spôsobu praktík, k Motýľovi. Na druhej strane som si po jeho pozretí povedal: No a čo? Príbeh to nie je mimoriadny, tieto veci sa stali mnohým ľudom pred Hayesom a udiali sa aj po ňom. Za svoj úspech môže vďačiť určite knižnej predlohy s ktorou sa autor zrejme musel dosť poponáhľať, keď film vznikol necelé tri roky po jeho úteku z väzenia. Po diváckej stránke ma vôbec nenudil a hlavne prvá hodina ubehla ani neviem ako. Zaujali ma predovšetkým zdrogovaný John ,,Merrick" Hurt a pravdepodobne po zásluhe oscarová elektronická hudba. Oliver Stone dostal za tento film svojho prvého a zatiaľ i posledného neréžijného Oscara a za zmienku stojí aj to, že Polnočný expres bol vyznamenaný najväčším počtom Zlatých glóbusov - bolo ich 6 a toľko dostal už len Formanov príbeh z blázinca. Ako sa zdá, filmy z prostredia ľudí žijúcich v obmedzených priestoroch sú obzvlášť cenené. (23.08.2009)

Chytlavé drama z istanbulského kriminálu, se dvěma velmi výraznými něžnými erotickými scénami, přičemž v jedné účinkují dva muži a sprcha, ve druhé pak muž, žena a plexisklo. Z mého pohledu film trochu shazuje Stoneův scénář zejména tam, kde se očividně odchyluje od původní knížky (závěr) a tam, kde dělá z Turků bez výjimky bandu prasat (za film se jim omluvil i reálný Hayes). Směrem nahoru ho naopak táhnou výborní herci, oskarová hudba a šestihvězdičkový úvod. (26.11.2010)

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Ďalší film o väzenskom prostredí a o najobľúbenejšej forme jeho opúšťania. Film je zaujímavý, dobre zahraný a dokonca aj hudbu Giorgia Morodera mám celkom rád. Čo rád nemám, je relativizácia spáchaného zločinu. Dve kilá hašiša rozhodne nie sú zanedbateľným množstvom, tak prečo toľké rozhorčovanie sa nad výškou trestu a povýšenecké postoje k Turkom od ušľachtilých, sympatických a takmer nevinných Američanov? Toto nie je rovnaký prípad, ako keď v juhovýchodnej Ázii americkej študentke jej priateľ podstrčil drogu do batožiny (Brokedown Palace). V tomto prípade sa úmysel nedal poprieť, hašiš bol určený na kšeft, tak prečo ľutovať neúspešného dealera? Aj keď bol film nakrútený na motívy skutočnej udalosti, v záujme získania sošiek a sympatií divákov sa od nej dosť vzdialil. (19.07.2009)