Půlnoční expres

Oliver Stone, v té době uznáván jako scénárista inklinující k násilnější tématice – Barbar Conan nebo Zjizvená tvář (až poté přišlo jeho ryze osobní téma Vietnamu), napsal scénář i k pravdivému příběhu Půlnoční expres. Strhující drama z tureckého vězení mu vyneslo nejen Oscara, ale i zájem velkých studií. Jeho scénář (i když místy zbytečně odtažitě) zužitkoval britský veterán Alan Parker, který do hlavní role hašišové mozaiky obsadil prakticky neznámého Brada Davise ( 1991). Díky němu zaznamenáme radikální obrat u vnímání jeho hrdiny - na konci byste udělený trest odseděli snad i za něj!! (15.04.2008)

Hlupáci to nemajú v živote jednoduché. Priatelia a rodina hlupákov si tiež užije svoje. Nariekať nad nespravodlivosťou rozsudku, keď pašujete hašiš v zemi, kde neexistuje poriadny právny systém, a morálka či spravodlivosť sú neznámym pojmom je absurdná debilita. Jasne, to, že ohrozil svoju snúbenicu a otcovi privodil trápenie, hlavný hrdina neriešil ani sekundu. Nadával na mentalitu turkov a na nespravodlivosť, ale ani chvíľu sa nad tým čo urobil poriadne nepozastavil. Neviem, kde to ľudia berú, že im prejde všetko bez následkov. Každopádne takých ako on je aj dnes všade plno a je dobre, že aspoň občas si to poriadne vyžerú. Nie, že by som mu vyložene priala tureckú basu, ale kto chce kam.... Zvykla som si už, že chcieť od bežného človeka aby riešil nejakú etiku svojho počínania, nejaké následky či utrpenie, ktoré zapríčiní, je zbytočné. Naviac konkrétne v tomto filme si počínal Billy tak stupídne, že som sa nestačila diviť. Každopádne som sa ale nenudila, takže slabšie 4*. Ľudia nemajú problém uprieť slobodu akej koľvek živej bytosti, robia to denne bez najmenších výčitiek, alebo následkov, ale keď uprie slobodu niekto im okamžite je z toho epos o utrpení, pritom sú v danej situácii na základe vlastného pričinenia. Neviem, akosi som slzy roniť nedokázala. Možno som cynická mrcha, ale už som z tých všetkých ľudských tragédií unavená a znechutená. Hlavne keď vidím koľko utrpenia sami zapríčiníme bez toho, aby sme sa nad tým pozastavili. Myslím, že každému človeku by prospel aspoň rok v tureckej base, nech má čas na premýšlanie. (31.01.2017)

Film to je opravdu dobrý, to bez debat. Prvních deset minut je bez nadsázky geniálních, taky bez debat. Ale něco mi na tom vadilo. Znáte ten pocit, kdy se díváte na film, víte, že je skvělý, ale na druhou stranu něco chybí? Jako byste čekali na něco většího, na nějakou geniální scénu, na cokoliv, ale… nepřijde nic. Midnight Express je výborný film, ale opravdu jsem po skončení filmu nevěděl "kudy" teď. Zatím jsem se rozhodl pro tu mírnější variantu, 80 % je, si myslím, taky vynikající hodnocení a po čase si tento film dám znovu a kdo ví, možná si ho užiju míň, možná víc. (02.12.2011)

Z tohohle vám bude běhat mráz po zádech. Jistě, Billy Hayes byl blbej. Věděl, že se to nemá, věděl co hrozí a přesto si to lajznul pronést do letadla. Ovšem tureckej kriminál je ještě o něco hutší kafe než samotnej Sing Sing... 30 let v kobkách prvních křesťanů se rovná trestu smrti pozvolným shnitím. Vláda USA je bezmocná a jakýkoliv odpor nebo neposlušnost se trestá krutým bitím. Útěk je jediná možnost jak si zachránit život.... Tenhle film (i když je už staršího data a lecos se asi v Turecku ve vězeňství možná změnilo) by mohl stále sloužit všem těm dobrodruhům co si chtějí z dovolené z Thajska, Latinské Ameriky a jiných drogově zajímavých destinací přivézt buď pro sebe nebo dokonce jako kurýři pár dekagramů čehokoliv... Tohle je za plný počet hvězd a rovnou říkám, že málokterý film z vězeňského prostředí má takové grády jako Půlnoční expres. * * * * * (27.06.2012)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)