Hořící Mississippi

85% Režijní virtuos Alan Parker, pán, který je pro mě vždy zárukou kvality a na jehož práci si vždy rád vyhradím dvě volné hodiny, si nevybírá nikdy jednoduchá témata. V Mississippi Burning rozebírá na šabloně jednoduché "columbovské" detektivky (od první scény víme, kdo je vrah) nejpalčivější jizvu na hrdé tváři hvězd a pruhů - rasizmus. Příběh o šikaně černochů jižanskými burany, kteří uděli zásadní chybu - zabili i dva bílé - sledujeme dvojíma očima: Pohledem postaršího detektiva FBI, který v tomto prostředí vyrůstal, byl vychováván v nenávisti k černochům, částečně chápe zdejší lidi ale z tohoto prostředí utekl a rasizmus neuzává (těžko si v téhle roli představit někoho jiného než božského Gena Hackmana) a očima jeho mladého naivního velitele, který to vůbec nechápe a místo aby se ponořil pod nános bahna, chce ho rozdrtit armádou vládních agentů (začínající ale již tenkrát skvělý Willem Defoe). Je trochu škoda, že druhý z pánu má méně prostoru a jejich vzájemná konfrontace je sice místy hodně ostrá, ale o scénu dál už jsou na sebe hodní a jejich závěrečné skamarádění je pak trošičku málo propracované. Nicméně Alan Parker odvedl ve střižně mistrovskou práci a klade záběry za sebe velmi promyšleně, v tom správném tempu, že je film napínavý a místy opravdu strhující. (10.04.2008)

// U scény s věšením jsem normálně pauzoval a šel to rozdejchat na čerstvej vzduch. Nemám slov. Nikdo se nenarodí s nenávistí, ale ku*va co to bylo a dodnes je za lidi, aby zvládali páchat takovýhle zvěrstva? Kde se to v nich bere? Já vím, že mi na to nikdo neodpoví, dokonce ani tohle mrazivý drama s geniálním Hackmanem nenabízí příliš odpovědí, jen podává extrémně brutální výpověď o té době s pár kapkama kontextu, a následně naplňuje fantazii o sladké a zasloužené pomstě. Všichni přitom ale víme, že ta nikdy nebyla a nikdy nebude tím správným řešením. Jestli ten film něco vysvětluje, tak že Amerika směřovala do doby Trumpa už pekelně dlouho, a mě jen děsí představa, že díky němu lidé jako v tomhle filmu znovu dostávají hlas. A to fakt není dobře. (02.08.2020)

Sugestivně ztvárněné drama o rasové segregaci vůči černé komunitě, které má hned několik es v rukávu. V první řadě těží z prostředí, kde se odehrává. Sluncem rozpálené Mississippi navozuje dojem drsného prostředí, v němž panuje pouze nenávist a touha zabíjet. Atmosféra 60. let je též působivá a nejen díky ní vyniká autentičnost filmu. Duo Hackman-Dafoe je znamenité a charakterově pečlivě promyšlené. Démonická hudba umocňuje tvrdost tamních podmínek a pokud je vše vedeno Parkerovou dynamickou režií, nezbývá vytknout téměř nic. 80% (13.03.2014)

Film z posledního zlatého období Ku-Klux-Klanu, kdy byla společnost na Jihu pevně rozdělena a každý dobře věděl, kam patří. Gene Hackman a Willem Dafoe jako dva dva pohledy na tématiku boje za práva barevných. Hackman nemůže souhlasit se zbytečným a nepromyšleným násilím, avšak prostředí, v kterém vyrostl, ho nutí nezaujímat jednoznačný postoj a zachovávat si značný odstup. Willem Dafoe v jedné ze svých řídkých lidských rolí je naproti tomu stoprocentní idealista, který se domívá, že stačí jednou seknout a gordický uzel bude navždy zapomenut. Celému příběhu možná trochu škodí závěrečné absolutní zosobnění představovaných hodnotových směrů, kdy jakmile je zápletka rozřešena, je vše jakoby v pořádku a problémy zmizely. (26.01.2005)

Hodně znepokojující a násilný film, při kterém člověka jímá hrůza u pomyšlení, jaká zvěrstva se v USA děla (dějí?). Hořící Mississippi, je drsná a realistická výpověď jedné (?) doby, pseudo dokument o sektě K-K-K a kriminálka jako víno. Je zajímavé sledovat dva rozlišné typy policistů, kteří se musejí myšlenkově naladit na podobnou vlnu aby vyřešili případ. Ambiciózní a vždy podle předpisů jednající kariérista Ward (Dafoe) a trošku volnomyšlenkářský Anderson (Hackman), kterého zprvu více zajímá, jak svést manželku jednoho z podezřelých - tvoří velice zajímavé policejní duo. Film byl nominován na sedm Oscarů a získal sošku za nejlepší kameru. Syrová podívaná, která kousne a nepustí. (12.12.2012)