Hořící Mississippi

Velmi silný film o rasismu v Americe v 60. letech. Hořící Mississippi mám neskutečnou atmosféru, která by se místy dala krájet a doslova člověka přiková do sedačky, když vidí, co jsou lidé schopni udělat druhým jen kvůli odlišné barvě jejich pleti a nějakým předsudkům zažitým z historie. Na jihu Severní Ameriky to afroameričané dozajista neměli lehké a tento thriller a drama ukazuje onu surovost a intoleranci v celé své hrůze. Výslednému dojmu napomáhá také geniální hudební složka. Gene Hackman zde ztvárnil snad jednu ze svých nejsympatičtějších postav a Willem Dafoe tu je taktéž velmi sympatický. Klobouk dolů před tímto filmem a čest památce obětem rasistického řádění. (18.06.2013)

Tak ja som tu síce nič mysteriózne nepocítil, ale ako drsný krimi thriller na pozadí rasového útlaku to bolo fantastické. Ďalšia výborná pripomienka toho, ako to kedysi s tou demokraciou v Amerike mysleli. Byť černochom v tých dobách to chcelo teda riadnu dávku odvahy. Chválim aj atmosféru, tá bola miestami riadne hustá a tiež hlavne nasieracia. Toľko nenávistných magorov, ktorým aj posledné zvyšky zdravého rozumu zožrala kukurica, ktorou sa prepchávajú každý deň, sa len tak vo filme nevidí. Z toho filmu ide hrôza. 85/100 (02.01.2017)

Výborná kriminálka podle skutečné události. Parker točí poctivý filmy, ale občas mám pocit, že nevyždíme maximum, to se týká jak tohoto tak jeho předchozího filmu Angel Heart. V tomto filmu zaujme zejména drsný Gene Hackman. Já si pořád říkám, jak v kolébce demokracie bylo ještě nedávno všechno tohle možný. (03.06.2010)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Na můj vkus trochu příliš jednostranné. Hodní a trpící černoši versus samé bělošské svině. Kladně hodnotím vysvětlení, jak vlastně vláda ve Washingtonu dělala (snažila se dělat) pořádek na jihu země. Gene Hackman i Willem Dafoe byli skvělí, celý postup jejich vyšetřování se mi líbil. Celkově ale příliš černobílé. (14.10.2014)