Jindřich V.

Líbilo se mi docela vtipné propojení divadla s filmem, pak ta vtipná scéna s biskupem z Canterbury, hned ze začátku, technicolor, výkon Laurence Oliviera a taky bitva u Agin Courtu. Bohužel velice mě zklamal příběh. Celý to na mě působilo jako taková prázdná, nudná, dlouhá pohádka v hezkejch kulisách o tom, jak Jindra k princezně přišel, a ne jako adaptace hry Williama Shakespeara. (19.09.2010)

Od spojení Lawrence Oliviera a Williama Shakespeara bych čekal mnohem víc. Neznaje předlohu, musím říct, že mě trochu zklamala. Alespoň tedy v tomto provedení jsem nevypozoroval žádný dramatický oblouk. Příběh je vlastně popis jedné vyhrané bitvy s happy endem, nic víc. Nesednul mi ani herecký styl, který je pro filmový pás zbytečně teatrální a ukřičený. Zajímavější je řežisérská koncepce filmu, kdy se film vyvíjí od minimalistického úvodu v divadle Globe, až po epicky natočenou bitvu s francouzskou armádou. Režijně tedy film celkem povedený je. Po těchto velkých scénách, ale přijde dlouhý nezajímavý a nadybtečný závěr, který filmu ubírá na tempu a rozbíjí gradaci.Možná až příliš divadelní pro film. (10.12.2012)

Zklamání. Mám rád Shakespeara, protože jeho příběhy jsou plné emocí, a fungují tak i v dnešní době. Při Romeovi a Julii pláčeme, při Večeru tříkrálovém se smějeme, při Richardovi III. jsme naštvaní. Bohužel Jindřichovi V. se nepodařilo ve mně žádné emoce vyvolat. Kulisy a kostýmy jsou fajn, stejně jako zarámování příběhu divadlem Globe, ale pochopte.. Čekal jsem pořádný krvavý šejkspírovský nářez a přišla pohádka od Drdy. (16.09.2010)

Druhá filmová adaptace stejnojmenné Shakespearovy hry, kterou jsem v průběhu dvou dnů viděla. Zpočátku jsem byla nadšená výraznými barvami, vtipností a zasazením příběhu do divadla. To přiznání původu mě bavilo. Jenže pak přišlo vystřízlivění. Se změnou prostředí začal snímek nudit, byl natahovaný a veškerý spád, který měl na začátku, zmizel. Olivier se postavy Jindřicha V. zhostil skvěle, jako celek u mě ale film nezafungoval stejně jako Branaghova verze. V obou případech platí, že kniha mě bavila mnohem, mnohem více. (30.09.2012)

Dejovo je to už dnes značne zjednodušené, dobýjať Francúzsko je v poriadku, i keď sa Británia musela brániť útokom dobyvateľov počas druhej svetovej vojny. Olivier ale urobil z divadelnosti látky prednosť a to tým, že ju priznáva a hrá sa s ňou. Sledovať celý film ako fiktívny záznam divadelnej hry by bolo obtiažne, tak sa akoby v roli diváka tohto divadla vžívame natoľko do deja, že prestaneme sledovať okolie a nakoniec sa ocitáme vo filme, kde už nie sú divadelné papundekle, ale monumentálne exteriérové scény. A tak zase cez divadelnú formu filmu naspäť do divadla. Henry V musí tešiť filmových hard core vedcov, ktorí na ňom môžu skúmať filmové médium, úlohu diváka a filmovú ilúziu a bohvie čo ešte. Vy si vychutnajte film, nie nepodobný Husovskej trilógii. (19.10.2015)