Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (585)
Výtečné animované sekvence. Výtečná hudba. Výtečný, žánrově univerzální Alan Parker. Jeho reklamní průprava je evidentní, symbolismus je cítit v každé druhé scéně. Viditelnou obsahovou prázdnotu (rockový muzikant se ohlíží na minulé úspěchy i s tím spjaté nepříjemnosti) vynahrazuje výplachovou audiovizuální smrští a kolážovitými obrazy v rytmu stejnojmenného britského hudebního fenoménu. S mírnými rozpaky.. 75% ()
Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. ()
Kráčející kladívka, cihly ve zdi a zpívající dětský sbor. Jestli toto není originalita, tak co? Luxusní hudba, dokonalá vizuální stránka a krásně ztvárněné fantasmagorijní představy. V tvorbě Pink Floyd bych se rozhodně neoznačila za profesionálního znalce, v jejich kariéře a tvorbě se příliš neorientuju. Známo mi je jen pár songů. Možná i z tohoto důvodu uděluji čtyři hvězdičky. "We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall." ()
Sme len tehlami v múre!. Hudba skupiny Pink Floyd ma oslovila už dávno pred filmom, čo je len a len dobre. O to väčší bol totiž zážitok. Počuť obľúbené piesne pri nápaditých záberoch, skvelých a už kultových animáciách bolo niečo úžasné. Sám neviem, že čo na mňa z filmu zapôsobilo najviac. Obrazová stránka? hudobný podmaz? alebo myšlienka sama? Myslím si, že všetko dohromady. Je to film o nás všetkých............MUSICAL ORGASM..........90% ()
Jeden by se rád rozepsal o spoustě zajímavostí, ale všechny důležité shrnul don corleone ...tak to by bylo nošení dříví do lesa. Každopádně pro mne je Zeď jedním z nejlepších hudebních? rockových? no to je jedno, filmů. Popravdě řečeno, takovou vizuální žranici jsem od Alana Parkera nečekal. Velice podařené je skloubení složky hrané a animované. Animovaná část filmu je zčásti snová, zčásti bizarní, metaforická - něžný sex rostlin přechází v brutální zápas, kdy vagina nakonec požírá penis....letadla se mění v kříže, britská vlajka se mění v krvácející kříž, holubice pronásledovaná orlem a všudypřítomná zeď. Žáci ve škole bez tváří padají do obřího mlýnku na maso - všechny zprůměrovat, nikdo nevybočí. Hrůznost totalitních režimů - zkřížená kladiva, pozdravy, projevy. Rasismus. Válka. Justice - řvoucí zadnice se soudcovskou parukou nemá chybu. A nakonec - rozbití zdi, smíření, děti všech ras pospolu...a vynikající hudba, která nese příběh dopředu jako obří vlna tsunami. Stále a dokola si film pouštím a stále nemám dost... ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Při úklidu zničeného pokoje rovná Pink (Bob Geldof) černobílé fotografie. Na jedné vidíme muže v plášti, jímž je Johnny Fingers, hráč na klávesové nástroje skupiny Boomtown Rats. Bob Geldof byl jejím vedoucím a zpěvákem, Fingers byl jeho dobrý kamarád. (don corleone)
- Během natáčení filmu režisér Alan Parker několikrát hodlal projekt opustit kvůli neshodám s Rogerem Watersem. Důvodem byly rozdílné názory na konečnou podobu: Waters chtěl natočit spíše kultovní snímek, Parker hollywoodský film. Waters na dalším albu skupiny "The Final Cut" (1983) v některých textech režiséra osočil, Parker zase po letech prohlásil, že jde o nejdražší studentský film. (don corleone)
- Úvodní píseň "In the Flesh?" paradoxně kapela Pink Floyd nikdy nezahrála naživo. Na tematických koncertech k albu "The Wall" skupina disponovala alternativní čtveřicí v maskách - právě ona zahajovala touto písní koncerty. Na jiných živých vystoupeních skladba "In The Flesh" nikdy nezazněla. (Morttuus)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Reklama