Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (585)
Upřímně bych tenhle film označila jako extrémně psychický náročný. To mu ovšem na kouzle neubírá, spíš nutí člověka fascinovaně zírat na tu přehlídku témat, obrazů a myšlenek, přičemž si ani při těch morbidnějších scénách oči zakrývat nebudete. Je až nepochopitelné, kolik symbolů ve filmu najdete – politických, hudebních i spojených s obyčejným životem. Čím víckrát film vidíte, tím více ho nejspíš chápete a tím více symbolů rozluštíte. Vždyť sama ‚zeď‘ toho může přece tolik ukrývat. ()
"Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme kontrolu myšlení." Utápění v depresích nepatří mezi mé oblíbené činnosti a hudbu Pink Floyd vstřebávám daleko lépe na koncertech než z desek. Jinak samozřejmě chápu, že jsem viděl nadčasové dílo, ale jsem natolik přízemní, že jsem se jím nechal předběhnout a jeho absolutní pochopení si nechávám na dobu až budu velký. ()
Tohle se fakt nedá nějak relevantně popsat... Zkuste někomu vysvětlit co se vám líbí na Mozartovi nebo nějakém obrazu... možná nějaké slova najdete, ale určitě s nima nebudete spokojený - a to samé platí o tomhle uměleckém díle, které je zčásti filmem, zčásti výtvarným uměním, zčásti skvělou hudbou jen ne narativním filmem v klasickém významu toho termínu... 90% (pokud se vám hudba Floydů nelíbí, nebudete ovšem - pravděpodobně - s mým hodnocením souhlasit...) ()
We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall. Zážitek (ať filmový či hudební), který nelze popsat slovy. Zážitek, pro jehož objektivní zhodnocení je málo hvězdiček. Film, který se vám bude líbit, nebo ne, ale nikdy na něj nezapomenete. ()
U hudby kapely Pink Floyd se zrovna příliš nerozplývám, ale tento film mě přesto zaujal a to hlavně svým skvělým zpracováním, za které si Alan Parker zasluhuje uznání. Je zde ovšem fakt, že jsem se v určitých zdlouhavějších pasážích nudil. To asi nejvíce uškodilo požitku z filmu. Rozhodně jsem však rád, že jsem tuto (jak již bylo poznamenáno) "povinnou četbu" mohl zhlédnout a dávám skvělých a plně zasloužených 7/10. ()
Galerie (57)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (43)
- Bob Geldof ve své autobiografii prozrazuje, že slzy ve skladbě "One of My Turn" jsou skutečné. (don corleone)
- "Hey You" z původního dvojalba ve filmu nezazní celá, ale 80 % můžeme slyšet v podobě hudebních motivů a fragmentů. Naproti tomu zcela chybí skladba "Show Must Go On". (Beckett51)
- Bob Geldof (Pink) má ve filmu jedinou repliku, která nebyla napsána kapelou: "Next time, fuckers!" (don corleone)
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)
Reklama