Než se rozední

Námetovo v hrubých rysoch podobné ako Nezapomeň (2006), na týchto dvoch príkladoch je však krásne vidno, ako sa má pointa uchopiť. Na rozdiel od celkovej plochosti a nedbalosti v uvedenom snímku, sa tu Bergman krásne pohral s psychikou každej ženy zvlášť s jej vlastnými sociálno-vzťahovými problémami a životnými situáciami ako aj vo vzájomnej interakcii do takej hĺbky, až sa nechce veriť, že ide o chlapa. 85/100 (21.04.2015)

Švédsky filmár sa azda tentoraz dôrazným spôsobom zameral i na také druhy komplikovanejších pôrodov, ktoré sa teda nemusia úplne stopercentne vydariť, čo má vlastne potom práve taká žena [u]robiť, aby sa znovu vôbec postavila na svoje polámané nohy, a od čoho by sa dal v podstate následne odvodiť i názov tohto kvalitne prevedeného, chladne čiernobieleho, ale najmä v samých detailoch nasnímaného, a k tomu zároveň aj v neustálych dialógoch sprístupneného titulu; po správnosti ako Blízko k životu, v ktorom sa dalo z tvárí trojice ústredných protagonistiek naprosto vyčítať, čo takáto "tehuľka" musela akurát prežívať, keď by sa čokoľvek pokazilo: prichádzajúca Cecilia Elliusová [Ingrid Thulinová] akurát potratila, zatiaľ čo povedzme zase večne pozitívne naladená Stina Anderssonová [Eva Dahlbecková; mimochodom, pripomínajúcu mi svoju rakúsku kolegyňu - Máriu Schellovú, čo sa konkrétne celkovej fyziognómie týkalo, ináč sestra Veľkého Maximiliana], sa na toto bábätko mimoriadne tešila, pričom ešte sa pripojila i posledná aktérka do „dámskej jazdy,” a to Hjördis Pettersonová [Bibi Anderssonová], ktorá po novom prírastku príliš extra ani netúžila kvôli niekoľkým dôvodom z toho automaticky vyplývajúcich, ktoré sa postupne predostierali pred divákovým zrakom, rovnako ako i zvyšné dva príbehy, keďže asi iba v jednom z nich svitalo na lepšie časy, kde by sa to hneď ani akosi zvlášť určite nepovedalo. • Samozrejme, že podaktoré rodičky vzápätí čochvíľa aj kojili, aby som sa stále nenachádzal len v akomsi depresívnom opare, ktorý doslova miestami nenormálne sálal z nemocničnej izby, kde boli tieto tri duby ubytované, no musím podotknúť, že tento „pochmúrny Švéd,” neostal svojej povesti nič dlžný, keďže sa opätovne vyžíval v komponovaní ťažkých záberov, v ktorých sa rovno pozeral až kamsi na dno ženskej duše, čo vedel dokázať iba INGMAR BERGMAN, jeden z najväčších kinematografických inžinierov všetkých čias! • Jednalo sa o dramaticky komponovaný titul z čisto len ženskej perspektívy ohľadom toho, aká môže byť podoba pôrodu extrémne vyčerpávajúcou, čo si ako muž nedokážem absolútne predstaviť, no ako priamo zúčastnený divák som sa ocitol oveľa bližšie k tomu, čo si mám vskutku o tomto "pojme" naostatok aspoňže myslieť. (19.07.2024)

Ženský svět pana Bergmana se mi líbil.  Ze začátku mě  silně iritovala nešťastná Cecille, ale to se brzy rozplynulo a tohle komorní  intimní drama člověka i pohltí a což jsem nečekal, tak i dojme.  Ve své podstatě krásně banální myšlenka, že všechno zlé je k něčemu dobré, vyprávěná citlivě, upřímně a s porozuměním. Příběh, kde bych rád věděl, jak se těm holkám dařilo dál a přál bych jim jen to nejlepší. Čekal jsem beznaděj a přes všechnu bolest převládala naděje. Bergmana tímhle samozřejmě ještě neznám, ale nečekal bych, že o jeho filmu řeknu, že byl milý. Život i bolí, ale pokud se žije a je s kým ho žít, přebolí. (17.07.2024)

Je to tady. 40. Bergman a rovnou 8700. hodnocení. ´´Kulatý´´ komentář mi vyfoukl Mad God. Jsem velice potěšen, že to vyšlo zrovna takto. Co napsati k filmu samotnému? Že jsou opět (to je snad u Bergmana automatické) postavy, zde díky thematu především ženské, v podstatě perfektní a vytváří záměrně pestrou a přitom vyváženou směsici budoucích matek? Že je to na to, o čem to je, příliš krátké? To vím již dávnou a v čb Bergmanově éře jev pro mne až příliš častý. Tohle by potřebovalo aspoň 90min. Ingrid Thulin hraje tradičně v rámci Bergman universe postavu u které čekáte přesně to, co dostanete. Bibi Andersson, zde možná netradičně ne-blond (stojí už jen zato, její počáteční názory na děti) v podstatě taktéž a i když přerod (nikoli porod, ten ji teprve čeká) její postavy je možná předvídatelný/odhadnutelný (jak píše kolega honajz2) nespatřuji v tom nižádnou nevýhodu. No a nakonec classicky zajímavá Eva Dahlbeck zažije to, co zde nějaký šílenec prozradil už v popisku a za to se bude smažiti ve filmovém pekle, kde mu budou dokola pouštěti Ordinaci v R.Z. a filmy od Roba Zombieho. Zaskočil i můj oblíbenec v roli jejího manžela a můj neoblíbenec v roli manžela I.Thulinové. Bod za tu hl. zdrav. sestru, která míti vícero prostoru a býti to US film, má náběh na Oscara. Vím, že by to filmu asi nijak extra nepomohlo, ale stejně by mě velmi zajímalo, jak to bude dál právě s postavou a jejím vztahem, když se tak opravdu až příliš moc, těšila. V každém př. je/byl/bude Bergman machr, páč ve většině filmů dokázal z minima, nikoli z mimina, byť i ty zde hostují:) (tohle je vlastně komorní drama, ale nejsou takové ´´všechny´´ Bergmanovky?) vytěžiti maximum. Vsadím se, že dnes by něco takového musela točiti ženská. Aby se někdo zase nezbláznil. Zde je ovšem aspoň scénář od ženy, i když jsem (a mám k tomu všechny důvody) přesvědčen, že by obě věci zvládl MISTR na stejné úrovni. ,,Polez ven, ty lenochu. Ať je máma zase štíhlá´´. P. s. dovedu si představiti, že by ženská divácká obec znalá Bergmana, ozn. tento film, jako jeden z jeho absolutních vrcholů. 4.5 (25.09.2022)

"Netvárte sa tak vystrašene, dievčatá. Toto je život!" Tento citát by mohol hovoriť za všetko. Ja už len podotýkam, že život má milión rôznych podôb a každý si ho môže zariadiť tak, ako chce. Napríklad programovo neplodiť deti. Až na to, že niekto predtým sa predsa musel takto obetovať a možno zvádzať vnútorný boj, aby sme my v podobných intenciách vôbec mohli uvažovať. Bergman je majster vžitia sa do ženskej psyché. Čakanie na pôrod pri sledovaní tohto diela mi privodilo nervozitu porovnateľnú azda len s čakaním na popravu v Mŕtvy muž prichádza (1995). Film nevhodný pre prvorodičky a aj mnohých iných. (16.07.2017)