Dekameron

Prase jsem a prase budu! Dekameron je perverzní mozaika, ne-li totální dekadentní pohnutka mysli, ale když člověk četl a ví, řekne si, že ta doba taková byla. Že homosexualita, zahýbání a nekrofílie (!) byli denním chlebem. Jsou to takové Staré pověsti Pasoliniho tvorby. Lidé oškliví, nadržení. Soudě podle toho, jak velký odpor film vzbudil, usuzuji, že Darwinova teorie o opicích, o tom že jsme zvířata, je mylná. Ale ať se oddělí zrna od plev, já nadšením neskáču, ale zároveň neodsuzuju. P.S. Převeliké díky směrem k oblíbenci mému, jenž otevřel bránu minulosti a navrátil mi dlouho ztracený myšlenkový deník literární, v němž Dekameron byl. Připomněl mi, jak moc jsem se změnil. :) (20.04.2010)

Prvý a podľa môjho názoru najlepší z trojice Pasoliniho filmov, ktoré sú známe ako trilógia života. V tomto prípade ide o adaptáciu niekoľkých poviedok z klasického diela Dekameron, ktorého autorom je taliansky renesančný spisovateľ Giovanni Boccacio. Takže dej týchto stredovekých „prci, prci, prcičiek“ sa tentokrát odohráva v Taliansku. Protagonistami jednotlivých poviedok sú väčšinou ľudia z nižších spoločenských vrstiev, častokrát s chrupom v dezolátnom stave. Jednotlivé poviedky sú viac, či menej úsmevné. Nechýbajú nadržané mníšky, ktoré obhospodaruje mladý záhradník, neverná žena, ktorá svojho milenca ukrýva v sude, či mladí milenci, ktorí sú pristihnutí v posteli rodičmi jedneho z nich. Kritici vyčítali Pasolinimu, že trilógiou života vyšiel v ústrety širšiemu publiku, ale pochybujem, že jeho svojský štýl, ktorý je charakteristický pre všetky jeho filmy, vyhovuje každému. (08.11.2010)

Tvůrce tak složitý a jakoby přerývaný, jakým byl originální a esteticky až převzdělaný Pier Paolo Pasolini, i vzezřením tolik navazující na své renesanční předchůdce, nemohl vydávat jednoduchá a nekomplikovaná díla. Traktát přenesený na stříbrné plátno, podívaná obohacená o skvělou kameru, rukopis, jehož nezaměnitelnost již zdaleka bije do očí! Porozumět této hloubce znamená propracovat se k pozoruhodné svébytné kvalitě stále moderního světového globálního filmu. DEKAMERON, to předmorové hemžení Toscany i ostatní Itálie před černou smrtí poloviny 14. století, hrůzná vzpomínka, ale i nejeden netuctový zážitek, který se neomezuje na košilatosti, ale všímá si i ostatních stránek života, to všechno, shrnuto spíše do efektních scén než do volně komponovaných a do děje jakoby mimochodem vkládaných filmových povídek, je vlastně jednou velkou poutí po neučesané, ale plebejsky zdatné a radostné zemi. Obscénnosti, tolik zdůrazňované dobovou i současnou kritikou, tu vlastně přicházejí zkrátka: v době vypjatého erotického a pornografického filmu Pasolini působí spíše jako ostýchavý cudlín a způsob jeho pojednání těchto slunci vzdálených stránek lidského života je jemný a neopakovatelně - jak jinak to napsat - pasoliniovský. Myslím, že památka velkého italského filmaře bude i nadále přežívat v jeho tolik rozkošatělé a přece předčasně zavřené filmografii. (14.02.2010)

Fantazie vážení.Pan Pasolini nás provedl, či zavedl do renesanční Itálie a dal průchod nejen tomu, co je podstatnou součástí zmíněného uměleckého směru.Je to pastva pro oči i ducha.Vše prostupující, či lépe řečeno vše určující sexus a lidské přirozenost, masitost a šťáva.Kamera je vynikající-nádherné kompozice záběrů.Výborně a osobitě podaný Boccacio.Mistr sám si tam střihnul roli malíře-konečně jsem ho viděl naživo.Film baví, pohladí,vzbudí soucit i něhu.A poslední mistrova věta......"...proč malovat obrazy, když je tak krásné o nich snít....".Hodnotím vysoko! (13.05.2010)

Moje třetí setkání s PPP nedopadlo nijak slavně. Dekameron je hodně podobný Kytici z tisíce a jedné noci, přičemž druhý jmenovaný snímek se mi líbil o něco více. Nejvíce mi asi vadily výstupy herců (nebo spíš "herců"), kteří působili jako nějací naturščici s mentální poruchou, jinak si nedokážu vysvětlit ty hloupé grimasy a všechno okolo. Samotný příběh, který je rozdělen do několika povídek, není špatný, ale nijak mě nerozesmál, ani mi nepřišel vážný, což je u komediálního dramatu problém. Zkrátka Pasolinimu asi nikdy nepřijdu na chuť - možná bych měl zkusit jeho filmy ze 60. let, které jsou více ceněné. (27.06.2013)