Kytice z tisíce a jedné noci

Film plnými hrstmi, nezkaženě, zprostředkovává bezprostřední důvěru v život, oproti západnímu plánování a vymáhání slibů, které ústí jen v pseudosebedůvěru, potlačený strach, bolesti hlavy, tiky, tlaky a nervové poruchy, tady se postavy přirozeně oddávají, v každé příští vteřině se důvěrně noří do nového rozpoložení světa, dávají se mu, sobě, i sobě navzájem, zalíbeně, okouzleně, zvědavě, beze strachu naplno jsou, ve vší síle a kráse... a takto čistě se se sebou nemůžou nepotkat, nemůžou neprožít právě svůj život. Dobrodružství, pravda i krása tady vyjevují svůj původní skalní a velice prostý význam. *** Stavba scén stojí na východním vyplývání, které diváky ze Západu rozčiluje... protože přece rozhodnutí učiněná ze zalíbení v momentu, z vytržení, ohrožují zdárný konec příběhu. A náš divák ví, jak to má dopadnout, aby to bylo dobře. *** Tady je to jinak... teprve oceníme-li v každém životním momentu zalíbeně vše, co se v něm nabízí, přitakáme-li nadšeně a plnou pozorností, odbočíme-li po svěžích pěšinkách, když se nám předestřou, budeme naplno sami sebou, abychom se vůb --- zbytek komentáře mi při ukládání po banální úpravě požrala chyba v matrixu a správci nereagují, budu-li mít přebytek energie, doplním, prozatím si bujaře extrapolujte, milení. *** (29.06.2012)

Další Pasoliniho tvůrčí přehlídka penisů je tentokrát situována do velmi atraktivních reálií a dokonce poprvé má i jakous takous hlavu a patu. Bavil jsem se asi srovnatelně s prvním dílem, ale bohužel, potřetí je potřetí a je nutno přiznat, že Pasolini ukazuje stále to stejné dokola a tím pádem jeho trilogie života působí asi jako barová obsluha nahoře bez - jakmile sundá podprsenku, všichni zpozorní a jsou zaujatí, ale po chvíli ji začnou vnímat zcela normálně a naopak, mnohdy jsou víc vzrušení při správně zakrytých náznacích neviděného... ***1/2 za nesnesitelně dlouhou stopáž, která by se dala bez problémů zkrátit, kdyby tvůrci vystřihali všechny ty zbytečné záběry pobíhajících lidí po poušti či v uličkách města... (31.08.2006)

Určitě menší zvrhlost než Canterburské povídky (zde alespoň nebyli obcující satanáši), možná o trošičku lépe zrežírované než Dekameron a se zajímavě propletenou vyprávěcí strukturou, stále však film zasazený do pro mne nepochopitelného Pasoliniho světa, kde mít někoho rád znamená vyspat se s ním, kde se herci dělí na nesympatické a ošklivé, kde je násilí dovedeno do takových extrémů, až působí směšně, kde se to jenom hemží otevřenými homosexuálními narážkami. Za nepatrnou snahu o povýšeni příběhu nad „každý chce ošustit každého nehledě na pohlaví“ se odvážím hodnotit průměrně, ale moc jistý si tím nejsem. 60% (30.08.2006)

Výjimečný snímek už svojí dokonalou strukturou. Tato kytice své jednotlivé okvětní lístky rozevírá skutečně zajímavým a originálním způsobem. Atmosféra orientálních pohádek navozena jako nikde jinde, erotická linka filmu je možná diskutabilní, ale je pravda, že v mnoha originálních Příbězích tísice a jedné noci nejde o nic jiného. Režisérova homosexualita, upřímnost a otevřenost je pak zvláště patrná na pokusu o zrovnoprávnění mužské a ženské erotičnosti. Ve skutečnosti se ale Pasoliniho přirozenost nezapřela. (25.08.2006)

Klasický Pier Paolo Pasolini, svérázná interpretace klasického díla s hodně odvážnou dávkou erotiky. Režisérův rukopis je zde jasný již od prvního záběru na usmívajícího se chlapce (o sexuálních scénách ani nemluvím), který dá hned vzpomenout na jeho geniální snímek Dekameron. Od Kytice z tisíce a jedné noci nelze očekávat nic jiného než jen další kontroverzní dílo, které se tváří na povrch velice jednoduše, ale ve své podstatě je vlastně velmi geniální. Je sice pravda, že někdy jsem měl pocit, že režisér točil tento snímek zejména pro sebe samého, aby ukojil své touhy a mohl se bez podivných otázek dívat na věci, které by v normálních podmínkách mohly vyvolávat nepříjemné otázky. (25.08.2006)