Euforie

Po prvej sérii by som nemal problém ísť na maximálne hodnotenie, ale druhá polka druhej série ma neskutočne frustrovala. Dúfal som, že sa tak originálny seriál vyhne neduhom typu flasbacky. Nehovorím o jednom, dvoch, ale o vyslovene nosnom koncepte. Ten ja považujem vo väčšine prípadov za čistý podvod na divákoch. Tiež zasadit dej do divadelnej hry ktorá sa prelína s realitou? Nie, záver druhej série sa nepodaril. Dovolím si ten luxus a zostanem na stále výborných 4/5, ako celok si to Eufória stále zaslúži. (7/10) (29.06.2022)

1. SÉRIE (85 %): Oceňuju počiny, které vypráví o tématu, se kterým se vlastně ani trochu nedokážu ztotožnit, ale díky impozantnímu zpracování mě dokážou naprosto pohltit. Přesně to jsem cítil z Euforie. Bál jsem se, že budu sledovat nějakou rádoby cool artovinu o spratcích, co fetujou, ale postavy jsou tak skvěle napsané, že jsem se až sám divil, jak mi vlastně všichni byli sympatičtí. Navíc je to ve všech ohledech opravdu působivá i odvážná filmařina plná invence a nepředvídatelnosti. Pravdou však je, že seriál ve druhé polovině občas lehce ztrácel dech a do naprostého nadšení mi ještě trochu něco chybělo. A od finále jsem čekal opravdu víc. Každopádně solidní 4* a velká natěšenost na druhou řadu. (02.10.2020)

Rue a Jules jsou jedny z nejlepších seriálových postav, jaké jsem kdy viděl. Skvěle napsané, skvěle zahrané, tak autentické a sympatické, že mě jejich příběh prostě přilepil k obrazovce, měl jsem s nimi radost a bál jsem se o ně... Navzdory tomu, že se to vše odehrávalo v naprosto jiném světě, než který já obývám. Ale mazaný je celý seriál, který diváka na jednu stranu jakoby zahlcuje traumaty, nahotou a drsností, ale na druhou stranu ukazuje, že nic z toho není jen pro efekt, není to žádná povinně zahrnutá škatulka teenagerského žánru, protože všechno má smysl a především také nějakou, v minulosti skrytou příčinu. Jedním z největších trumfů Euforie je to, jak zachází s transgender postavou, na kterou vlastně absolutně neupozorňuje a kterou nechává prostě žít, smát se, milovat.... To se mi zdálo přímo krásné. Nerad bych ale zapomněl na to, jak seriál vypadá, protože je plný krásných záběrů a má skvělou hudbu. Ze všech epizod kvalitativně vyčnívá čtvrtá, nesmírně hravě natočená a odehrávající se během pouti, kde se stane spousta důležitých věcí, stoprocentně napínavých i cynicky vtipných. Podobný spád měla ještě epizoda č. 6 na halloweenském večírku. Těším se na druhou řadu!______Druhá řada je ještě lepší než první! Vyniká z ní obzvlášť pátá epizoda, která patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem v poslední době viděl, nicméně to, co se děje v ostatních, také rozhodně není žádný seriálový standard. Líbí se mi, jak se postavy vyvíjejí, ačkoliv tedy není vždy (respektive skoro nikdy) úplně radost to sledovat, nicméně tu dusnou atmosféru dokáže Sam Levinson několikrát shodit nečekanou černohumornou situací, a za to jsem mu pokaždé děkoval. Jsem rád, že druhá řada neskončila takovým otazníkem jako ta první, ale neznamená to, že bych třetí nechtěl vidět hned. (02.04.2020)

Seriál, který mě zaujal a posléze paradoxně odradil svou progresivností a odvahou. Nikdy jsem nebyl v Americe, ale skutečně se tam na sebemenší bolístku předepisují léky, které všichni zobají jako lentilky? Skutečně tam všichni šukají jako králíci mezi sebou? Korunu tomu nasadila snaha nacpat do seriálu úplně všechno, včetně i moderního problému s identitou pohlaví, kdy je tam otevřeně transgender postava. Tak otevřená, že mi to vůbec nedošlo a až zpětně jsem pochopil všechny narážky. Navíc jí všichni milují, ženy, muži, všichni. Co to tedy znamená? Že nejlepší žena je muž? Zkrátka nejsem dostatečně woke. Nakonec mi ze všech postav přijde nejsympatičtější Lexi; asi proto, že je relativně normální. Jenže co je v tomto světě Euphoria normální? Pokud to na středních školách v USA vypadá takhle, už se nedivím, že je čas od času někdo vystřílí. (06.12.2020)

Less than Zero meets opioid crisis. Hypnotický náhľad do dekadentného sveta sociopatických deciek na kalifornskom predmestí v rytme hip hopu, sexu, sociálnych sietí, násilia, rozpadávajucích sa rodín, alkoholu, drog a pravdaže "liekov" na lekársky predpis. Sú tu bohovsky napísané postavy (Jules je asi doteraz najkomplexnejšie napísaná transgender postava), neskutočné herecké výkony (Zendaya!), lámanie konvencií, hutná atmosféra nihilizmu ale najmä majstrovská réžia, ktorá si (napriek tomu že to točili štyria ľudia) udržiava jednotný vizuál ale aj originálne nápady so štruktúrou i budovaním scén. Vrcholom je štvrtá epizóda, kde je asi polhodinová "scéna" v lunaparku spojená opakujúcim sa rozprávkovým hudobným motívom. Keď na konci prvej série nastúpila finálna halucinogénna scéna, mal som slzy v očiach z toho, ako je to celé geniálne nakrútené. Toto nie je televízia, kde rozpráva príbeh scenárista, toto je plnohodnotné kino s kamerou ako rozprávačom. Provokatívne a podmanivé. HBO zase raz valcuje. Fucking piece of art. (16.02.2020)