Euforie

1. SÉRIE — [VIDĚNO 6.8.] Sledovat EUFORII je nefalšovaná cinefilní euforie. Tohle není jen tak obyčejná emocionálně-realistická exkurze do světa teenagerů a generace Z. Tohle je zcela beze srandy přelomový seriálový projekt, který nemá v dějinách televizního formátu sebemenší obdoby – ať už z hlediska estetiky, experimentálního pojetí, poetiky fikce, extravagantní stylizace, mozaikovitý narace, brilantního melancholickýho soundtracku od Labrintha, či audiovizuální pompéznosti celkově. A není to jen díky tomu, že naprosto bourá veškerý mýty a klišé queer subžánru/coming-of-age generační výpovědi, ale naprosto revolučně bourá koncept čtvrtý stěny a přepisuje konvence seriálovýho vyprávění/vizuálního story-tellingu. O autentický reflexi morálky mý zkurvený generace, která je nepřikrášleně explicitní a paradoxně i subtilně implicitní (díky čemuž divák může mnohdy číst mezi řádky), radši ani nemluvě – vzhledem k tomu že já sám mám zkušenosti s drogama, vím o čem mluvím. Jako bych se díval do zrcadla. Inu, život je kurva..... Zendaya je femme fatale, no a Hunter Schafer je transgerder bohyně 💜 _____________ 2. SÉRIE — RELAPS. Přesně tímhle slovem by se dala popsat druhá série generační výpovědi EUFORIE. Samotný tatíček týhle show Sam Levinson v jednom z promo videí o symbolismu a charakteristice druhý série řekl doslova toto: "Zatímco první sezóna Euforie byla party ve 2 ráno, druhá sezóna je after-party v 5 ráno." – a je to sakra znát...... Dá tedy rozum, že kdo se v létě roku 2019 sjel na bezstarostný vlně masivního hypeu, který tenhle manifest generace Z vyvolal, by měl být tentokrát na pozoru. Zatímco první série byla extravagantní imaginací mezi skutečností a snem, druhá je depresivním vystřízlivěním a probuzením do reality – je mnohem komornější, uzavřenější (zda za to může pandemie je zcela na místě), výrazněji kráčí v šlépějích emocionálního realismu a je velmi intimní psychologickou sondou do hlav postav, jejich problémů, dilemat, strastí, úzkostí a osobních traumat. Laicky řečeno: exkurze do žumpy plný sraček, skrze který se musí generace Z brodit...... Levinson paradoxně rezignoval na příběh a místo toho na relativně minimalistickým půdorysu vykresluje kontrasty a konflikty, v nichž každá z postav čelí své osobní Nemesis a jiným vnitřním démonům či komplexům – Nathan vs. toxická maskulinita kterou zdědil po svém otci Calovi, Kat vs. patriarchát, Lexi vs. sebevědomí, Jules vs. platonická láska, Rue vs. závislost na drogách, Fezco vs. family business, Cassie vs. sexuální přitažlivost kterou cítí vůči největšímu psychopatovi v okolí. Aneb jak se říká: protiklady se přitahují...... Díky tomu má divák naprosto jedinečnou příležitost z velmi intimní optiky číst charaktery a jejich motivace jako komplexní knihu, v jejíž finální kapitole každý klesne na absolutní dno – viz. pátá epizoda která je emocionálně zdrcujícím vrcholem celýho seriálu. Věrný divák a filmový labužník uvítá i zajímavou plejádu nových stylistických změn – buď silně saturovaný a zrnitý vizuál který pracuje s přirozenou hrou světel a stínů, častější využití retro šlágrů (jakože co si budem, ten soundtrack je fakt boží), anebo převážně přímočarou lineární naraci, která nezapomíná na konceptuálně inovativní příběhový podzápletky s mnohdy až tragikomickým vyzněním. Z hlediska formy prakticky nejde nic vytknout. Nemluvě o samotný režii či famózní kameře Marcella Réva, s kterou předvádí hotový divy a čáry máry...... Kolem a kolem, druhá řada je výrazně odlišná od toho, na co jsme si v té první zvykli. Ale víte co? Koho to sere. Tak či onak je druhá sezóna EUFORIE neskutečně pohlcující zážitek, divokej emocionální roller-coaster a mimořádná televizní událost, která zaujme snad všechny napříč generacemi, a která se naprosto vymyká standardní škatulce subžánru teenage seriálů/coming-of-age dramat. U finále vám pak bude připadat, jakoby vám někdo krájel cibulu pod očima anebo rozdrtil srdce na padrť. Levinson jakožto bývalej závislák ví jak na poctivý nekonvenční řemeslo, protože poskytl návykovej cinefilní matroš, kterej televizní sortiment jen tak nenabízí. A protože jsem se na týhle droze závislej, ten absťák po třetím cravingu bude tak šíleně intenzivní, že bych se na celou druhou řadu podíval ihned znova. Fezco měl pravdu s tím, že "Sometimes, people need to get their feelings hurt.". Sam Levinson, you're a fucking G! ........ PS: Pablo Fezcobar steals the show! #FEXI si zaslouží vlastní seriálový spin-off. (17.08.2019) (méně) (více)