Hirošima, má láska

POZOR! POZOR! POZOR! TENTO KOMENTAR JE PRUDKO YNTELYGENTNY A SRSI PRUDKOU YNTELYGENCIOU LEBO SA MI PREUKRUTNE CHCE ROZMYSLAT A TAK VYSTUDOVANE FILMOVE YNTELEGUANY /Madsbender, Bluntman, Shadwell a Tetsuo/ A MIESTNI MUSLITELIA MA OPAT BUDU MAT V ZUBOCH. Lebo pisem primitivne komentare, filmy hodnotim subjektivne /to je smrtelny hriech/ a bez akychkolvek relevantnych kriterii. Nevyvinul som ani najmensiu snahu odosobnit sa od predsudkov a pisem bez elementarnej znalosti filmovej reci, ludovo jak posledny Mongol. Navyse je to so mnou este horsie - odmietam byt filmovy teoretik-elitar, filmovu teoriu nenavidim a pochopitelne nechcem k takymto ludom patrit a nechcem mat s nimi nic spolocne. A uz davno som zahodil vzorec clovek skumajuci, pytajuci sa, premyslavy verzus filmovy konzument-diletant. Stale razim heslo vystudovany filmovy teoretik -elitar vs. laik -nedouk. Ja totiz na filmy cumim preto, aby som sa bavil, a nie preto, aby som sa xmrti ufilozofoval nad tym, medzi ktorym parom noh ma stonozka kundu a co ktorou vetou ktory mental a egomaniak presne myslel - - a presne o tom Hiroshima- Mon Amour je. Tento film nenavidim a nema pravo na zivot. Vykal, smer zumpa : 0 % (07.04.2015)

Láska, která spaluje jako smrtící výheň atomové bomby. Několik let po válce, několik let po hrůzách Hirošimy se v tomto městě setkává japonský architekt a francouzká herečka, aby z objetí jejich těl a spétání jejich vět vyvstala tragická minulost této ženy a jejího dávného německého milence. Deklamace myšlenek za hranicí obvyklého dialogu a za doprovodu povlovného audiovizuálního plynutí vytváří hypnotický konstrukt veliké síly. S postupujícím dějem filmu se ale nabízí otázka: je tragédie jednotlivce srovnatelná s tragédií celého města? (21.08.2007)

Prolog francouzské nové vlny mě zrovna nenadchl. Začátek filmu, ukazování hirošimských hrůz, je vrcholem. Poté už jen milostný příběh, nimrání se ženy ve vlastních pocitech, její nerozhodnost, trauma z minulosti, snaha o zapomnění... Emocionálně kupodivu chladné, navíc nemám rád nerozhodný ženský. Dobrá práce s kamerou a především s hudbou, ta hodně zachraňuje. (27.10.2005)

"Neviděla jsi v Hirošimě nic." "Viděla jsem nemocnici; jsem si tím jistá. Nemocnice v Hirošemě přece existuje..." "Neviděla jsi nemocnici v Hirošimě. Neviděla jsi nic." „Ženy riskují – rodí deformované děti; příšery; ale nevzdávají se. Muži se stávají sterilními, ale nevzdávají se. Lidé mají hrůzu z deště; déšť, který padá na Tichý oceán. Tichý oceán se stává vražedným – umírají ryby. Lidé mají strach z jídla Jídlo v celém městě je spáleno Poslouchej: já vím, že se to opět stane 200 tisíc mrtvých, 80 tisíc zraněných, během devíti vteřin. Na povrchu země teplota stoupne na 10 000 stupňů. Deset tisíc sluncí, řeknou lidé. Asfalt bude hořet. Všechno zachvátí chaos. A celé město se zvedne do výšky a pak dopadne zpět na povrch země jako popel“ Úvodní rozhovor hlavních hrdinů předznamenává, v jakém duchu se ponese celý film. Vztah francouzské herečky a japonského architekta upoutá svou poetičností a také naléhavostí. Nejde o běžnou love story na pozadí tragických vzpomínek, ale o hlubokou sondu do duše jedné zmatené dívky a muže, přeživšího nejstrašnější výbuch v dějinách. Musí se vidět!! (26.04.2006)

Další z pro mě takřka nehodnotitelných filmů. Nemůžu upřímně říct, že jsem si jakkoliv "užil" to sledovat, musím to brát spí jako zajímavý materiál na přemýšlení o věcech jako role užití vnitřních monologů, měnění rytmu... a tak... prostě spíš film zajímavý na přemýšlení o něm než na sledování, což není můj šálek. (09.10.2012)