Saló aneb 120 dnů sodomy

Pro mě osobně se jedná o jeden z nejméně pochopitelných, uchopitelných a srozumitelných filmů, jaké jsem kdy viděl. A tím pádem i jeden z naprosto nejzáhadnějších. Ve své nekonečné touze hledat a nacházet okrajová a často až zvrácená filmová díla zobrazující násilí, teror a brutalitu, jsem prošel dlouhou cestu a viděl věci nevídané... "Ale Saló aneb 120 dnů sodomy" je vrchol... Ovšem vrchol naprosto neuchopitelný, alespoň pro mě. Film nepatří do žádného žánru, je tak studený, plochý, odtažený od diváka a nebojím se napsat excentricky introvertní. Nejedná se o žádný horror, splatter, slasher, thriller, explotation či drama... Je a stojí úplně mimo hranice a pojmy běžné kinematografie. Znázorňuje věci a jevy, které jsou násilné a brutální. Film, kde jsou lidé nuceni jinými lidmi dělat věci tak extrémně nelidské, film, který obsahuje scény všech možných úchylek bez toho, aby přímo poukazovaly na přítomnost úchylností v subjektech/lidech je páchající, ale drásající a neuvěřitelně provokující fakt, že tyto ujeté a úchylné věci, dělají neúchylní lidé, kteří jenom a pouze zneužívají svojí moci. Film, který je natočen tak reálně, až se běžnému diváku vzdaluje z dohledu a stává se nepochopitelným a neuchopitelným. Film, nad kterým kroutíme hlavou a smutně si uvědomujeme, že vše z toho se dělo a děje. Film, který nenese vysvětlení a nikdo na světě o něm nemůže říct, jedná se o to nebo tamto, byl natočen proto nebo pro tamto. Pasolini zemřel ještě před jeho premiérou a nikdy nám již z hrobu neřekne, jak to vlastně celé myslel... A tak nám zbývá jen se domnívat a dohadovat se, ale pravdu se nikdy nedozvíme. Pro mě osobně je tento film naprostým středem mezi úchylnou perverzní pornografií, které se v dnešní době na internetu válí tuny a extrémně varujícím filosofickým dílem o zneužívání moci vyvolených a silnějších vůči slabým. Jeden z nejkontroverznějších filmů, co jsem kdy viděl, těžko někomu doporučit. /50%/ (09.11.2023)

Potřetí už ten film fakt vidět nemusím a kdo ho chce milerád mu ho přenechám. Pasolini prostě není nějak moje kafe... mám ho trochu za zvrhlíka (že by morální podvědomí?), ale rovněž si kladu otázku zda je opravdu zvrhlík a co když jsme zvrhlí my, co ho nemusíme... Chcá nechcá minimálně respektuji Pasoliniho nárok na svobodu projevu... 120 dní sodomy je pocitový film, buď ho člověk prokleje nebo je z něj vedle ať už v kladném či záporném slova smyslu. A pak je tu třetí možnost, že se v tom člověk pěkně mele a neví kam s ním. zda mezi odpad či ho vynést na piedestal.... (23.08.2005)

Po skončení som dosť uvažoval, čo chcelo byť filmom povedané. Telesná láska sprevádzaná smiechom, úsmevy, detaily tvárí, detaily pohlaví - to všetko je známe z Pasoliniho trilógie života. Aj tam sa dali vystopovať prvky zobrazenia ľudskej manipulatívnosti, ale v popredí stála telesnosť, humor a nahota. Závažnejšie myšlienky skryté v tomto kabáte boli a sú publikom ako tak prekúsnuteľné práve pre ponúknutú odľahčenosť. Salo ponúka čosi iné - smiech, nahota a sex ostáva, pribúda omnoho viac extrémneho násilia a ponižovania pokrytého elegantnou hudbou, dokonalými róbami kurtizán, postavením a dôstojnou fazónou vládcov republiky (biskup, bankár, sudca a aristokrat). Všetko zvrhlé je normálne a smiešne. V prípade osnovateľov žalúdky dvíhajúceho experimentu nejde o žiadnych tupých nevzdelancov, ale o študované vysoké vrstvy vyznajúce sa vo filozofii ako aj v umení ( o čom svedčí prebíjanie sa citátmi z diel filozofov v bežnej reči a obrazy moderného umenia na stenách izieb). Žranie hovien (naveky si zapamätám talianske slovo mangia (vyslov: Mandža! = jedz !), pokorné počúvanie, nevzpieranie sa, sebaudávanie, korenie sa moci, úchylárne najrôznejších druhov prijímané s úsmevom na tvári (okolostojace služobníctvo, vojaci a kurvy). Čo to bolo ? S týmto uvažovaním som zaspal. A snívalo sa mi o súťaži Superstar, odohrávajúcej sa v gladiátorskom ringu obkolesenom sfanatizovanými davmi. Paralela sa mi jasne(hoci možno príliš prvoplánovo) vyjavila : Pasolini neukazuje nič iné ako súčasnosť, pohrával som sa tým aj pred snom, prečítajúc si príspevok Petra Makaja, niečo mi tam však nesedelo. Snová paralela mi zasadila film do správneho rámca. Je to nadčasový film o tej stránke človečenstva, ktorú by veľa z nás rada zamietla pod koberec, hoci sa pretláča do popredia v stále rafinovanejšej podobe aj dnes. Tí, čo si dovolia poukázať na pokrivenú realitu expresívnou formou (kto dôsledne prečítal román 120 dní Sodomy markíza de Sade, vie o čom tu píšem) sú neprijateľní, pretože násilne otvárajú oči. Až tak násilne, že to bolí, pohľad sa vzpiera, myslenie odmieta kominukovať na tejto úrovni, pozrieť skutočnosti do očí totiž žiadna veľká pohoda ani užívanie si veru nie je. No a to je v príkrom rozpore s heslom dneška: "Buď v pohode, uži si tak aby si bol svoj a sám sebou!". (31.03.2005)

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci. (22.11.2020)