Saló aneb 120 dnů sodomy

Těžko zařaditelná záležitost. Umělecká hodnota nulová, ale jakási nechutná výpověď tehdejší společnosti se jí upřít nedá. Saló ve své době sice působil hodně kontroverzně, ale to dneska neplatí díky neustálému posunu filmovým hranicím a diváckého vkusu. Povětšinou je to hlavně nuda: dvě sešlé děvky vypráví nechutný historky, čtyřem chlívákům se z toho postaví péro a jdou ošukat mladou chlapeckou prdel. Občas se někdo někomu vychčije do ksichtu a samozřejmě nesmím opomenout svatební hostinu, na které se podává obložený tác lidských hoven. Člověku se buď zvedne kufr, nebo se musí smát. Jiná kapitola je však poslední desetiminutovka, co jakoby vypadla z jinýho snímku. Brutalita tu konečně propuká naplno a přes svou levnost má opravdu sílu, škoda, že končí tak rychlým a nedopovězeným závěrem. (06.09.2011)

Nelibuju si ve zvrácenostech, takže nedokážu tento snímek pořádně ocenit. Pustil jsem si ho hlavně díky nálepce "nejzakazovanější film". Tak jsem byl zvědavý, co se pod tímto už pochybným názvem schovává. Film vás dokáže trochu psychicky zdeptat, díky čemuž si odpad rozhodně nezaslouží. Právě kvůli tomu, že ve vás dokáže vyvolat určité emoce, tak se stojí za to se na tuhle malinkou "zvrácenost" podívat. (08.09.2016)

Keď som mal 17 a cítil som sa byť "duchaplným liberálnym intelektuálom", Salò sa mi páčilo. A hoci ani dnes nemôžem poprieť režijnú invenciu v posledných piatich minútach (voyeuristický ďalekohľad a hrozivé hučanie lietadiel na pozadí), zvyšok filmu je pre mňa iba samoúčelnou homosexuálnou (s)exhibícou s minimálnou výpovednou hodnotou. (23.06.2002)

Saló je dalším filmem, který jsem zhlédnul na své cestě tvorbou Piera Paola Pasoliniho, který se pomalu, ale jistě stává mým oblíbeným režisérem. Tento film je velice těžko hodnotitelný a hlavně dosti rozporuplný, jak je vidět na zdejších komentářích. Abych řekl pravdu, podle místních ohlasů jsem čekal ještě něco horšího. Objeví se zde sice mnoho nechutností, ale ty mají své opodstatnění. Zasazení děje do doby Druhé světové války má svůj význam, který není třeba více rozvádět, protože se objevuje v jiných komentářích. Ale to není vše. Pasolini se opět snaží prolamovat tabu společnosti, i když opravdu trochu silnější formou. Důležité je také vzbudit určitý pocit a to se povedlo dokonale. Ať je to maximální zhnusení nebo úžas, nikoho tento film nenechá chladným, a kdo ho viděl, už jen tak nezapomene a jméno Pasolini si bude pamatovat. Se svým hodnocením opravdu velice váhám. Tři hvězdičky mi připadají málo, pět si dát nedovolím. Zůstanu tedy u čtyř, které považuji za přiměřené. (28.03.2008)

Saló je známe predovšetkým veľmi kontroverznou povesťou, ktorá má a zároveň nemá svoje opodstatnenie. Niekto môže podobné udalosti pokladať len za čistý výmysel perverzné predstavy autora, pána Pasoliniho. Kde začína pravda a končí lož? __ Z môjho pohľadu sa zobrazované zverstvá mohli stať a dozaista sa aj stali. Nie však v tak veľkej miere ako nám režisér poukazuje. Hlavným zámerom bola pravdepodobne snaha šokovať. Ak zoberieme do úvahy dobu, v ktorej sa natáčalo.. tak áno, film šokoval. Tým však končia všetky jeho klady a už skutočne nič nezmení výpovednú hodnotú Sála. Aká vlastne je? Lacná hatlanina bez sebamenšej pointy (o umeleckej tvorbe snáď nemôže byť ani reč). To je jeho výpovedná hodnota. Fuj. (30.06.2010)