Byli jednou dva písaři

Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI. (21.12.2002)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)

Herecký koncert pánů Horníčka a Sováka bohužel poněkud sráží velmi nedbalá a vpravdě televizní výprava. Písaři sice píší husím brkem, ovšem pohybují se v interiérech vybavených zhusta předměty, vyrobenými až na konci 19. či počátku 20. století. V jednom záběru se dokonce mihne jakýsi elektrický vypínač. Samozřejmě uznávám, že jsem v této věci asi postižený vlastní specializací, ale truhlářské výrobky či oděvy vyrobené na první pohled o sto let později než by bylo zdrávo mi potěšení ze sledování seriálu opravdu dost kazí a ze slunné Francie počátku 19. století mě neustále přenášejí spíše kamsi do Povltaví počátku století dvacátého. To samozřejmě také není špatné, ale v tom případě by jistě nebylo od věci, kdyby jej tvůrci do těchto míst a časových souřadnic přenesli vědomě... Celkový dojem: 80% Výprava 55% herectví 90% humor 120% ;o) (18.01.2016)

Nezapomenutelný laskavý a inteligentní humor pánů Sováka a Horníčka, patetické nadšení dvou "osvícenců" tu pro vědu, tu pro zocelení těla i ducha sportem, nechybí ani trocha té romantiky, prostě dílko tak půvabné a milé jako Francie, o které vypráví...ta sice nemá příliš společného s realitou historickou ani současnou, ale je nádherná. (19.04.2003)

Pro mě nejlepší seriál jaký kdy u nás vzniknul,herecký koncert všech zúčastněných herců(mladičký Pepa Dvořák i moje oblíbená Klára Jerneková,Kemr,Moučka,Hrzán,Somr)ale především herecký koncert a troufnu si říct životní role pánů Horníčka a Sováka.Manželka mi sehnala v antikvariátu předlohu G.Flauberta Bouvard a Pecuchet (nezaměňovat za knihu,která byla napsaná podle seriálu s názvem Byli jednou dva písaři)a je naprosto neuvěřitelné jakým způsobem autoři seriálu převyprávěli děj knihy,která na mě působila spíš ponurým dojmem(mírně řečeno) Geniální dílo české seriálové tvorby. (16.02.2013)