Maleňkij seržant
Obsahy(1)
I v československé kinematografii vznikla řada naivně patetických příběhů o malých dětech ocitnuvších se ve válečné vřavě. V nyní uváděném filmu, natočeném ve spolupráci s běloruskými filmaři, je hrdinou desetiletý sirotek, jehož se ujme otcovsky ujme celá ruská jednotka. Chlapec tam odhodlaně slouží jako zdravotník. Když společně s vojáky dojde do Čech, setká se s matkou vojáka, jehož skonu viděl, ale dlouho nenachází odvahu říci jí krutou pravdu... (české a ruské znění) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Já vím, že komentovat tento film je velmi nevděčná věc. Blbci, kteří každý film, který vznikl v SSSR, a priori považují za komunistickou propagandu, si budou dál stát na svém, aniž to třeba vůbec viděli, a normální divák si udělá úsudek sám. Přesto podpořím druhý tábor. Tento film nenabízí politiku, ale obyčejný lidský příběh, byť v možná trochu přehnaně patetickém hereckém projevu hlavního hrdiny. 50% ()
I když jsem tento film viděl několikrát v kině v rámci povinné projekce pro ZŠ, tak i bezmála po třiceti letech nemám důvod se na tento film dívat očima zahořklého nebo jinak labilního diváka. Pro mě politická agitka není zahlédnout rudou hvězdu na klopě, proto mi ani neunikl okolní příběh a pozoruhodné detaily, které mnohdy dnešním strnulým filmovým tvůrcům v jejich tvorbě chybí. ()
Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak. ()
Když se začne do hodnocení filmu míchat politika, je to špatně. Má se hodnotit film jako takový. Ne kdo jej natočil a v jaké době, a jaká je tam nebo byla vláda. Nu, k filmu samotnému. Odborná práce je zde sice znát, kameraman umí, ale dějově je to značně nevyvážené a místy i hodně hlucho. Možná je to tím, že neumím rusky, a tudíž mi asi pár věcí uteklo. Snímek je alespoň zpočátku akčnější než práče, ale Borisek si mne nezískal, kdežto Práče ano. Přesto i tomuto filmu nemohu tu profesionalitu upřít a kdybych se místy nenudil, dal bych klidně o dvacet více. ()
Hrdinství Rudé armády se muselo připomínat takřka neustále a oslavující motiv se neobjevoval jen u válečných filmů pro dospělé, ale občas také i ve filmech pro děti, ve kterých se právě děti bojů nějakým svým přičinění zúčastňují. Sovětská kinematografie jich má spoustu. Třeba ´Polonez Oginskogo´ (1971), kde desetiletý chlapec pomáhá partyzánům během odstřelování železničního viaduktu. Československé snímky, většinou ve spolupráci se sovětskými filmaři, jsou skromnější, ale hrůzy války i tak nevynechávají, viz ´Práče´ (1960). Je to případ i tohoto snímku, ve kterém je nacistická zlovůle ukázána hned v prvních minutách. Potom se to už jen veze v naivním dějovém balastu, právě se zaměřením na dětské diváky. Snaha o srdcervoucí etudu se smutnou matkou svého padlého syna však bohužel nevyšel. Je to až moc natahované a že je to matka válečného hrdiny, na kterého může být a je pyšná, je po divácké stránce jasné hned od prvních okamžiků. Plně ideologický film o válečném hrdinovi Rudé armády v dětském pojetí číší až moc svou agitační naivitou, čímž naprosto ztrácí na zajímavosti. Zajímavé je, že se tvůrci ohledně charakteru desetiletého Boriska zřejmě inspirovali devatenáctiletým Aljošou ve filmu ´Balada o vojákovi´ (1959). ()
Reklama