Intimní osvětlení

Mé první režijní setkání s Passerem. Typický film české nové vlny, který zaujme. Zaujal i mě, která vždy ve filmu hledá především nosný příběh plný zvratů. Tento snímek totiž žádný děj (ve smyslu vývoj nějakého příběhu, zvraty) vlastně nemá a jedná se spíše o sled různých epizodek. Je to místy hodně vtipné a film nám ukazuje lidské postavy na vesnici v nejryzejší podobě. Mně se to líbilo, akorátní stopáž navíc zajistí, že se nebudete mít čas nudit. (13.05.2012)

Na podobenství je krásné to, že se nemusí pochopit. Pár scének, jdoucích rychle po sobě, vytvářející jakýsi obraz. Obraz o lidech, které vidíme každý den a známe je. Ten obraz je tu sice černobílý, jak jste jistě poznali z obrázků. Najdete tu mimo jiné nepřeberné množství vlastností lidí, špatných i dobrých. A my to někdy potřebujeme vidět, abychom si zopakovali, co je správné a co nikolivěk... A upřímně říkám lidem majíc absolutní sluch: až začne orchestr hrát, zacpěte si uši. Hrají totiž tak falešně, že to slyší i ta národní lípa.... (13.07.2010)

Jan Vostrčil byl geniální (ne)herec (škoda, že ho ve filmu není víc, je neskutečně zábavný a autentický) a některé scény jsou typicky "novovlňácky" silné a vtipné (finální přípitek je vynikající). Ale "formanovky" a (minimálně) první díl eskapád Homolkovic famílie mi přišly filmově "plnější"... 70 % (13.03.2017)

Ať už jde o starou, novou či naondulovanou vlnu českého filmu, důležitá je zábava, a té se vám dostane věru vrchovatě. Na návštěvě u starého kamaráda se totiž budete cítit jako doma, dýchne na vás atmosféra let 60. a kouzelné, jednoduché, ale trefné dialogy vám rozvlní bránici měrou nebývalou. Ať už půjde o mladické vyprávění starého kmeta či opilecké rozhovory dvou starých kamarádů. Úsměvnou sondou do života venkovské rodinky nahlédnete do domácností celého národa a u konce zjistíte, kam že my to všichni Češi směřujeme. Malá nápověda: Je tam tma. Nad úplně závěrečnou scénou se nelze než široce pousmát a hluboce smeknout. Vystihnout v tak jednoduché scéně ze života veškerou povahu českého národa se podaří vskutku málokomu. Tenle film zkrátka hřeje a hřeje... (06.09.2007)

Líbilo se mi, jak i bez nějaké pevné příběhové kostry dýchala ze snímku taková krásná poetická atmosféra, díky které všechno vyznívalo neskutečně opravdově a chvílemi jsem si připadal, jako bych s herci seděl přímo u jednoho stolu. Ivan Passer napsal velmi zajímavý scénář ze všedního života, obsadil do něj zajímavé, byť mně zcela neznámé, herce a podle všech ohlasů se mu povedlo stvořit snímek, který dokonale odráží tehdejší morální hodnoty a svým tragikomickým pojetím se povznáší i nad kultovní "homolkovský" humor. A minimálně za to si Intimní osvětlení ty 4* určitě zaslouží.. (13.08.2012)