In America

To čo urobil eric clapton po smrti syna vo svoj "tears in heaven", to urobil Sheridan vo svojom skoro autobiografickom dielku "In America". Oboje sú príjemným romanticko- sentimentálnym dojákom. Neodporúčam pozerať tehotným diváčkam, lebo na 88 % sa im po lícach budú gúľať slzy veľké ako hrachy. Dej a príťažlivosť filmu gradovala po vstupe čierneho Hounsu do hry. Ale pochvalu si zaslúžia aj obidve malé dievčatá, ktoré hrali veľmi prirodzene a zaujímavo. (25.03.2014)

Melodrama J.Sheridana, jenž se do značné míry inspiroval svou vlastní přistěhovaleckou minulostí, je autobiografií protkanou vlídnou nostalgií po událostech, které v jeho vzpomínkách čas (20 let) odprostil od jejich dřívější syrovosti a bezútěšnosti. Sheridan staví úmyslně do role vypravěče malou holčičku, poněvadž skrz ni může na dřívější ale-stejně-nám-tenkrát-bylo-dobře dobu nahlížet bezstarostnýma dětskýma očima, a omluvit tím svůj často neskrývaný sentimentální tón vyprávění - což mě osobně nevadilo, a to především díky účasti odzbrojujících dětských představitelů a výtečné+krásné S.Morton. Bylo mi s nimi dobře, což je asi to nejlepší, co o tomhle filmu můžu říct. PS: Sheridan ve skutečném životě nepřišel o syna (jak píše POMO), ale o svého bratra! Film není doslovným přepisem jeho životní etudy, ale pouze (leckdy věrnou) výchozí inspirací. (03.01.2005)

Doják, který napsal sám život a pro mě jako pro keltofila to bylo ještě přitažlivější, protože se jednalo o trampoty irčanské rodinky, ačkoliv tady by bylo asi jedno, kdyby se jednalo o špageťáky nebo fazoložrouty. Nepříliš okoukaným tvářím vévodily Bolgerovic sestry, přičemž ta starší, Sarah, dávala už tenkrát najevo, že z ní něco bude. A taky že jo. Spokojenost. 80% (25.09.2014)

Otevřeně se přiznám, že se mně koulely slzy po tváři a to zcela nezastavitelně. Vystřídala se tu celá škála emotivních momentů, jak těch mírně úsměvných až po ty hluboce smutné, kterých bylo určitě víc. Už jen ten jeden z prvních momentů, kdy sedí rodina pohromadě a malá Ariel si vylévá svoje srdíčko : "Stýská se mi. Po čem se ti stýská? Prostě tak. Nemám si s kým hrát. Můžeš si hrát se sestrou. Nemůžu, ona má na hraní kameru. A já nemám nikoho, komu bych řekla své tajemství." Celkově to na mě dýchlo takovou osobní smutnou atmosférou, kterou tomu vtiskli svým scénářem všichni tři, JIm, Naomi a Kirsten Sheridanovi. Ovšem nejúžasnější a nejdojemnější byly sestry Bolgerovy, které to hrály tak, jako kdyby před nimi nebyl žádný štáb s kamerou, hlavně malá Ariel v podání Emmy. A na konci to všechno do sebe tak nádherně a přirozeně zapadlo, že pětihvězda je v tomhle případě určitě na místě. A to nemluvím o krásném závěrečném titulkovém songu. (20.02.2013)

Pomerne zaujímavá snímka s dosť zvláštnou, občas aj mierne hororovou atmosférou. Snímka, ktorá zaujme, ale nedokáže diváka citovo položiť. Citlivá rodinná dráma, ktorá by potrebovala trochu lepší scenár, svoj potenciál naplňuje naplno až v závere, čo však nestačí. In America nie je zlý film, ale rozhodne mala naviac, zvlášť, keď na režisérskej stoličke sedel mág na ľudské osudy Jim Sheridan. Niektoré elementy pôsobia rušivo akoby sa sem dostali z úplne iného filme a to je voda na mlyn hlavne pre kvalitných hercov. Oceňujem obidve skvelé detské predstaviteľky, Samanthu Morton, no Paddyho Considina už trošku menej. Vo svojej úlohe, ktorá by mala vlastne celým film viesť je len postavou stratenou v jednoduchých obrázkoch. Djimon Hounsou nedostal príliš veľa priestoru, čo je na škoda, zvlášť keď sa jedná o veľmi zaujímavú a záhadnú postavu, ktorá mohla celý film položiť, ale taktiež vyzdvihnúť do úplne inej roviny, no nestalo sa ani jedno ani druhé. Takže na 4 hviezdičky to nie je, ale čas strávený s týmto malým filmom rozhodne neľutujem. (14.07.2006)