Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (119)

honajz 

všechny recenze uživatele

Dvoudílný televizní remake z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Christopherem Plummerem. Vlastně nejde ani tak o remake, protože každý z filmů dává důraz na něco jiného. Původní snímek Stanleyho Kramera z roku 1961, se Spencerem Traceym v hlavní roli, se zaměřuje na rozdílnost světů a chápání demokracie, kdy americký právník prochází poválečným Německem a snaží se mu porozumět, porozumět lidem. Zatímco tento televizní snímek staví do protikladu právníka a žalobce na jedné straně, a inteligentního Göringa, věčně v dobré náladě a stále s vírouv bývalou Říši, na straně druhé. Göringův postoj je zpočátku blazeovanýk celému soudu, on sám věří, že se prokáže čistota myšlenek nacistického Německa. Výpověď za výpovědí však jeho veselá nálada začíná být jen stafáží, a i na něho některá líčení nacistických zvěrstev, včetně promítnutého filmu z jednoho koncentráku, začínají působit. Spíš ukecaná věcička tento film, ale nutná, abychom si uvědomili všechnu tu hrůzu a zlo, co z nacismu plynulo, tu nelidskou krutost. Nebo myslíte, že házet malé děti zaživa do hořících pecí dokáží normální lidé? ()

Campbell 

všechny recenze uživatele

Překvapivě výborný televizní film který rekonstruuje co a jak. Nikdy mě Norimberk nezajímal ale zato tenhle film mě mile překvapil, navíc tu jsou famozní herci v čele s BAldwinem(nikdy bych neřekl že to řeknu). Prostředí je super a prostě ta celá atmosféra beznaděje je velkolepá, na televizní poměry super. ()

Reklama

jedna_vrana 

všechny recenze uživatele

„Já to nechápu pořád. Jak mohli jedni civilizovaní lidé provést něco takového jiným civilizovaným lidem?“ „Možná se civilizace přeceňuje!“ „Domnívá se snad krysař, že hubení krys není správné?“ U obžalovaných chýba akákoľvek schopnosť empatie – lebo zlo je neschopnosť empatie. Film je svedectvo neobmedzenej zvrchovanosti a zvrhlosti 20. storočia – nacizmu. Tento film nie je možné hodnotiť z hľadiska kvality spracovania alebo výkonov hercov. Musela som si ho znova pozrieť po pár rokoch, aby som napísala: povinný film na hodinách dejepisu. Ale, nikdy sa neponaučíme? Odhliadnuc od toho, čo sa dialo v svetovej politike po druhej svetovej vojne a akých šialených chýb sa dopustili svetové mocnosti. Naozaj nie sme schopní reflexie? ()

sulimo 

všechny recenze uživatele

Dost dobré, ale k tomu, aby to bylo výborné se stačilo vzdát té trapné a zbytečné romantické zápletky, která velice nevhodně odvádí pozornost od důležitých událostí a vůbec podkopává serióznost týhle záležitosti. Asi už klasický americký neduh, který si ovšem zrovna tady mohli a měli odpustit. Asi ještě horší než ona bezchemická, nevhodná romance je postava Dexe, na jednu stranu chápu, že ta jeho sympatie měla dopomoci k získání představy o tom, co byl Hermann zač, na druhou stranu se mi tohle jevilo jako nejnevhodnější možný způsob a výsměch lidskému úsudku. Tohle prostě mohlo a mělo být lepší. I tak je to však nepopiratelně silný filmový zážitek a na některé momenty, slova, výpovědi a obhajoby asi jen tak nezapomenete, a o to šlo. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Norimberský denník od Johna Gilberta mám vo svojej knižnici, Norimberský proces z roku 1961 mám vo svojej Top100 a dnes som videl dvojdielne televízne spracovanie tejto udalosti. Dal som mu štyri hviezdičky. Kramerov film mal vynikajúci scenár a sedmičku špičkových hercov. Tento televízny film mal určite na viac, než na obmedzenie dejinnej udalosti na akýsi súboj dvoch mužov, pričom o Göringovi je odvážne tvrdiť, že bol myšlienkovým partnerom k sudcovi Jacksonovi. Herecky vyprázdnený film neponúkol ani nič nové z atmosféry procesu a tak ho zachraňuje iba príbeh, ktorý sa v súčasnej dobe riadeného zabúdania na minulosť a reinkarnácie fašizmu stáva opäť aktuálny. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama