Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Další z Cimrmanovských klenotů netušené síly. Viděl jsem tedy záznam pouze jednou, nevlastním totiž DVD s tímto titulem, ale na divadle jsem to viděl dvakrát a byl jsem opět okouzlen. V tomto případě mám v roli výpravčího Hájka radši Smoljaka, Svěrák je tady trochu rušivě razantní. Alě pět bych dal i za provedení s ním, tohle je už klasika, ač jen pár let stará. ()
"Aha, to husitské hnutí." Takhle nějak má vypadat naprosto bezchybná divadelní hra. Pořád ještě nevěřím, že páni autoři někdy byli dětmi. To totiž nemůže být pravda. Oni se rozhodně nemohli narodit, museli se vyskytnout. Nebo byli na zakázku vyrobeni. To je pitomost - to by soudruzi nikdy nedovolili. Tohle je ten typ hry, u kterého se na začátku začnete smát a až do konce nemůžete přestat. "...a v Praze Vlasovci. No nic, já jsem tolerantní. Pro mě za mě, ať si každý nosí vlasy jak chce." ()
Geniální dílo mistra českého dramatického umění, který sepsáním Švestky skutečně plodně využil jednu zimní epizodku svého života. Protože, vy - většinou přece jen těch vyšších ročníků narození - si to už dnes nedokážete pořádně představit, ale dneska se večer všichni hrnete k televizi a máte o zábavu postaráno. I když - co si budeme nalhávat, ono tam toho poslední dobou tolik nedávají; většinou ňáký ty realityšou - to vám povídám, a já vím, o čem mluvím, na to se slušný člověk nemůže pořádně dívat, protože tam samej fičák nalevo, fičák napravo. A oni tam jen tak v plavkách. A jak to pořád tak fičí - jó průvan to je svinstvo. A nejen pro průdušky a další orgány. Ono vám to tak tříská těmi dveřmi, porcelán se sype ze skříní. Všude střepy. No, dneska je to samej aušus, slušný zboží, aby člověk pohledal. Ale abych se vrátil k těm plavkám - to je hrůza na to koukat, člověk aby dneska hledal plavky na ženským těle s lupou v ruce. To jsou ta tanga a další nemravnosti nejvyššího řádu. Tanga? Kdyby tanga, to už neuvidíte ani slušný foxtrot; to je pořád ten breakdance a tak... ()
Zatím předposlední nalezené Cimrmanovo drama. Cituji: "Švestka je hra o stáří a stářím jejího autora je umělecká úroveň této hry silně poznamenána." Ani bych neřekl, právě z tématu stáří (a potažmo skleróza) vytěžili autoři velice mnoho. Ať už to je geniální parafráze Zdeňka Nejedlého v semináři či hra samotná, kde Ladislav Smoljak vytvořil nádhernou postavu silně sklerotického Přemysla Hájka. Také musím upozornit na velice zajímavou interpretaci Cimrmanovy písně Šel nádražák na mlíčí. A na závěr: "Jinýmu bych žebřík půjčil, ale Hájkovi naser!" ()
"Na železnici, dějou se věci..." Na to, že jsem předtím nikdy Švestku neviděl, tak jsem si myslel, že nejlepší hry DJC mám za sebou. Ale víte co? Stěží! Protože Švestka je zcela výborná! Určitě jedna z nejlepších her. Skvělý Smoljak a Kašpar. Dost možná jejich nejlepší role. U hry jsem se smál skoro pořád. "Vystoupil Nastoupil... Nastoupil Nastoupil. To je doufám jasný?" [Viděno naživo] (82 %) ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Mělo se jednat o úplně poslední hru, což říkal Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani (vysvětlil, že pojem jevištní sklerotikon znamená, že herci jsou již staří), avšak nakonec se o poslední hru nejednalo. (mnaucz)
Reklama