Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
"Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci." Švestka je první hra DJC, kterou jsem již dávno viděl v divadle na živo a již tehdy jsem se u ní výborně bavil. Ačkoliv je to hra o stáří a jeho neduzích (tj. o neschopnosti udržet myšlenku a o neschopnosti myšlenku opustit), nemyslím si, že by na ní bylo znát, že sami její autoři ji psali již maličko v pokročilejším věku. V semináři je geniální Smoljakova přednáška ve stylu projevů prof. Zdeňka Nejedlého, samotná hra je možná ukecanější než obvykle, vůbec mi to však nepřišlo na škodu. Hezký nápad je použití ženských masek, neboť se tím ty ženské postavy v typickém podání Cimrmanů stávají ještě vtipnější. ()
Uvodnimu seminari naprosto kraluje dokonalej Smoljak s jeho sklerozou, ze v podstate vsechno ostatni nestoji za rec. Samotna hra ma sice pomalejsi rozjezd, ale jakmile se na platne sejde hlavni ctyrka, Smoljak, Reidinger, Kaspar a Penc, tak se to rozjede a to tak, ze hodne a opet tu kraluje Smoljak, kterej to tu rozjede jeste vic nez pri seminari a zdatne ho podporuje predevsim Jan Kaspar. A jako ozvlastneni tu je v trojroli skvelej Brukner, pokazdy s jinou uchylnou maskou. Seminar skvelej, hra pomalejsi rozjezd, ale po nakejch 15 minutach masakr, takze ve vysledku perfektni zabava. ()
Seminář - Stejně jako ve většině případů, i zde je seminář zábavnější polovinou celého vystoupení. Zejména přednáška Smoljaka na téma neschopnost udržet myšlenku je výborná. 4/5 Hra - Opakovat hodinu stále dokola dva fóry (zapomnětlivost, podávání ruky) může být holt někdy unavující... 3/5 ()
K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada neschopnost myšlenku opustit. Takhle nějak začíná beseda před Švestkou a platí to i o samotné hře. Ta je tradičně výborná, vtipná a... A působí jako mlácení již cimrmany v minulosti nejednou vymlácené slámy. Oni i tvůrci přiznávají, že napsali hru bez děje "od starců pro starce". Jako by se skutečně upnuli na jednu myšlenku, kterou ne a ne opustit. Ovšem že by to nutně bylo na překážce zábavě, tak to se tedy říct nedá. ()
"Když hovoříme o hře Švestka, nesmíme opomenout jednu skutečnost, je to hra o stáří. Stářím jejího autora je umělecká úroveň této hry také poznamenána." Opravdu je to trochu slabší hra, humor už není tak krásně propracovaný jako v předchozích hrách. Přesto i na tuto hru se pěkně kouká, je plná (trochu povrchnějšího, ale pořád hodně dobrého) vtipu a především s krásnou sklerotickou gradací. http://www.youtube.com/watch?v=219dYct4h9c ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Andulka Šafářová je pojmenována podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Již předtím se tato píseň objevila v představení „Cimrman v říši hudby“, a to přímo v opeře. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
Reklama