Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
"Na železnici, dějou se věci..." Na to, že jsem předtím nikdy Švestku neviděl, tak jsem si myslel, že nejlepší hry DJC mám za sebou. Ale víte co? Stěží! Protože Švestka je zcela výborná! Určitě jedna z nejlepších her. Skvělý Smoljak a Kašpar. Dost možná jejich nejlepší role. U hry jsem se smál skoro pořád. "Vystoupil Nastoupil... Nastoupil Nastoupil. To je doufám jasný?" [Viděno naživo] (82 %) ()
Cimrmani mají ve svých hrách velký problém z přečerpáváním jednotlivých vtipů. Což se ukáže jako problém v případě, kdy je celá hra cyklem opakujících se gagů. Podání ruky, švestka-žebřík-skleróza nebo žába-pulec představují vlastně celý děj. Přesto by se tahle stařecká demence dala s úsměvem vydržet (i díky výkonu Jana Kašpara, s jehož utrpením jsem hluboce soucítila), kdyby nebylo absolutně zbytečných a děje natahujících "ženských" postav. Tady se Cimrman očividně držel svých maskových archetypů a dodal Blbou Julču, Mužatku Irmu a Mladou Pannu. Všechny tři jsou na zabití a zoufale nevtipné. To se bohužel týká i úvodního semináře, který se mi ze všech zhlédnutých her zdá zatím nejslabší. Škoda. ()
Přestože duo S+S napsalo mnohem lepší hry, mohu vám Švestku s klidným svědomím doporučit, a to zejména díky mistrnému promítnutí příznaků začínajícího stáří do tvůrčího procesu. Vždycky když slyším přednášet profesora Smoljaka o stáří, vzpomenu si na svou učitelku českého jazyka z gymnázia. Víte, já když jsem chodil na gymnázium, tak ještě DVDčka nebyla! Ne, ne. Pokud jsem si chtěl nahrát nějaký film, musel jsem čekat až půjde v televizi. A to čekání bylo někdy vyčerpávající! Stejně, jak jistě tušíte, i v případě Hvězdných válek! Ano, já jsem jako dítě miloval sci-fi, a nejvíce právě trilogii Kira Bulyčova o Alence z Planety Země. Živě si pamatuji, jak jednou, když mi bylo sedm - jen malou odbočku - mě zaujala ilustrace jednooké kočky jménem "Rrrr" - nepochopte mě špatně, já mám kočky rád, ale.... ()
Viděl jsem to naživo a...Smoljakova geniální parafráze Nejedlého přechází v ještě větší genialitu o senilitě a skleróze!!! Skleróza je hrozná věc, jeden můj známý touto nemocí trpěl, byl to nějaký vzdálený příbuzný, ne nejbližší rodina, naše rodina je hodně rozvětvená, můj kamarád má například jen otce a matku, to někdy není dobré, vzpomínám si na jednu vtipnou historku ohledně jejich zajímavého vztahu, vždycky si na ni vzpomenu, když vidím nějakého trafikanta či výpravčího... ()
Hru Švestka som videl premiérovo až teraz. Výborne som sa zabavil na seminári, ktorý patrí medzi najvtipnejšie. Škoda len, že samotná hra už úrovne seminára nedosahuje. Ak sa donekonečna opakujú gagy, ktoré už pri prvom uvedení nie sú ničím mimoriadne, nastupuje skôr pocit trápnosti, než zábavy. Ale to všetko je myslené v cimrmanovských proporciách, nie absolútne. Takže výsledné tri hviezdičky sú veľmi silné. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Mělo se jednat o úplně poslední hru, což říkal Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani (vysvětlil, že pojem jevištní sklerotikon znamená, že herci jsou již staří), avšak nakonec se o poslední hru nejednalo. (mnaucz)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama