Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
„Zuby – pohroma huby“. „K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří zejména dvě vady, komplementárně spojené – je to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada – neschopnost myšlenku opustit.“ Ako členovia súboru dokážu udržať kamennú tvár? Výborná pesnička: „Na železnici, dějí se věci...“ ()
Hru Švestka som videl premiérovo až teraz. Výborne som sa zabavil na seminári, ktorý patrí medzi najvtipnejšie. Škoda len, že samotná hra už úrovne seminára nedosahuje. Ak sa donekonečna opakujú gagy, ktoré už pri prvom uvedení nie sú ničím mimoriadne, nastupuje skôr pocit trápnosti, než zábavy. Ale to všetko je myslené v cimrmanovských proporciách, nie absolútne. Takže výsledné tri hviezdičky sú veľmi silné. ()
No, já se na tuto hru nikdy nepodíval, protože podle mých rodičů patří k těm slabším mezi ostatními skvosty. Tak jsem nato koukl sám a nestačil se divit. Ladislav Smoljak mistrně rozehrává seminář svoji skvělou sklerózou a v tu chvíli zapomenete, co povídali páni před ním a už jen bezmocně sledujete koloběh asociací a zdánlivě nesouvisejících myšlenek. No a k samotné hře: Začátek se opravdu pomaleji rozjíždí, ale s postupem času, jak přibývá postav, přibývá i vtipu, někdy až absurdního humoru. Smoljak znovu ovládne pódium, jedinou protiváhou mu je pak Jan Kašpar a tito 2 mě opravdu dohnali k slzám. Těch gagů zde bylo dost, ale na to podávání pravé ruky opravdu už nikdy nezapomenu ;-). ()
Uvodnimu seminari naprosto kraluje dokonalej Smoljak s jeho sklerozou, ze v podstate vsechno ostatni nestoji za rec. Samotna hra ma sice pomalejsi rozjezd, ale jakmile se na platne sejde hlavni ctyrka, Smoljak, Reidinger, Kaspar a Penc, tak se to rozjede a to tak, ze hodne a opet tu kraluje Smoljak, kterej to tu rozjede jeste vic nez pri seminari a zdatne ho podporuje predevsim Jan Kaspar. A jako ozvlastneni tu je v trojroli skvelej Brukner, pokazdy s jinou uchylnou maskou. Seminar skvelej, hra pomalejsi rozjezd, ale po nakejch 15 minutach masakr, takze ve vysledku perfektni zabava. ()
Cimrmani mají ve svých hrách velký problém z přečerpáváním jednotlivých vtipů. Což se ukáže jako problém v případě, kdy je celá hra cyklem opakujících se gagů. Podání ruky, švestka-žebřík-skleróza nebo žába-pulec představují vlastně celý děj. Přesto by se tahle stařecká demence dala s úsměvem vydržet (i díky výkonu Jana Kašpara, s jehož utrpením jsem hluboce soucítila), kdyby nebylo absolutně zbytečných a děje natahujících "ženských" postav. Tady se Cimrman očividně držel svých maskových archetypů a dodal Blbou Julču, Mužatku Irmu a Mladou Pannu. Všechny tři jsou na zabití a zoufale nevtipné. To se bohužel týká i úvodního semináře, který se mi ze všech zhlédnutých her zdá zatím nejslabší. Škoda. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
Reklama