Švestka

O hře Švestka jsem již něco slyšel, netuše ovšem o čem vlastně je. Nyní už to vím, Švestka je o stáří. Přednáška před hrou samotnou byla obstojně vtipná, jen ke konci natahovaná na hraně trapnosti. Problémem Švestky samotné je příliš pomalý rozjezd a neschopnost včas skončit. Na pár bravurních vtipů zpravidla připadá dvojnásobné množství nudné vaty, ke konci se hra mění spíše v promenádu bizarních postav s nejasnými záměry. Ano, Švestka je o stáří, jenže o stáří jejích autorů, bez nadsázky bych ji označil za hru senilní a chaotickou, příliš nostalgickou, bezmocně se potácející odnikud nikam. Stáří je smutné. 60% (01.01.2007)

Geniální dílo mistra českého dramatického umění, který sepsáním Švestky skutečně plodně využil jednu zimní epizodku svého života. Protože, vy - většinou přece jen těch vyšších ročníků narození - si to už dnes nedokážete pořádně představit, ale dneska se večer všichni hrnete k televizi a máte o zábavu postaráno. I když - co si budeme nalhávat, ono tam toho poslední dobou tolik nedávají; většinou ňáký ty realityšou - to vám povídám, a já vím, o čem mluvím, na to se slušný člověk nemůže pořádně dívat, protože tam samej fičák nalevo, fičák napravo. A oni tam jen tak v plavkách. A jak to pořád tak fičí - jó průvan to je svinstvo. A nejen pro průdušky a další orgány. Ono vám to tak tříská těmi dveřmi, porcelán se sype ze skříní. Všude střepy. No, dneska je to samej aušus, slušný zboží, aby člověk pohledal. Ale abych se vrátil k těm plavkám - to je hrůza na to koukat, člověk aby dneska hledal plavky na ženským těle s lupou v ruce. To jsou ta tanga a další nemravnosti nejvyššího řádu. Tanga? Kdyby tanga, to už neuvidíte ani slušný foxtrot; to je pořád ten breakdance a tak... (31.12.2005)

To vám takhle jednou jdu na hru Švestka. Dovolte, abych se s vámi velmi krátce podělil o své dojmy ze samotné hry. Švestka, ééééé, je to velmi užitečný strom. Její dříví je ideální na uzení a samotné plody v tekutém stavu mají blahodárné léčebné účinky. Avšak pozor na špačka. Hroznej prevít ten špaček. Ikdyž já znal jednoho (Špačka) a ten tvrdil, že etiketa je nesmírně důležitá věc. Neradno ji podceňovat. To jsem vám takhle v tramvaji jednou zažil, jak mladík, 1-čka to myslím byla, ta jezdí mj. kolem holešovické tržnice. Tam vám jsou tak hodní a přátelští lidé. Prodávají tam luxusní značkové zboží tááák pod cenou, že Ti chudáci si nemůžou vidělat ani na chleba. Já ale raději rohlíky. Pěkně propečené a křupavé. Není nad to se po ránu pořádně nasnídat, to vám potom jde práce pěkně od ruky. Nedavno jsem si postavil malou truhlárnu. Kšefty jdou jako po másle. Zrovna včera si jeden pán u mě objednal žebřík. Hrozně šikovná věc. Ideální při sklízení švestek.... Teď vážně. Jedno (ne)obyčejné nádraží jménem Středoplky, jedna švestka a jeden L. Smoljak resp. Přemek Hájek co neudrží myšlenku, zároveň ji však není schopen opustit a hrozně rád si potřásá pravicí. Jeden by řekl, že toto téma vystačí tak na pět (max deset) minut. Né tak v případě scénáristické dvojice S+S. Někomu se může zdát laciné, že tvůrci omílají stále dokola to samé, pro mě osobně (absurdní) slast. Když se k tomu ještě přidá Andulka Šafářová, co hrozně ráda zpívá resp. Petr Brukner a z vlaku právě vystupuje (Kryštof) Nastoupil a švestka stále neočesána, je o zážitek postaráno. Já se bavil jak seminářem, tak následně i hrou. Malá ochutnávka: „Já tam byl. První den nic, druhý den....nic, teprve třetí den....nebudete tomu věřit....Bolesti povolily co?....Ne, poblil jsem se..... Třikrát :-) Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů a důkaz, že senilita může být roztomilá. Říkejte to však člověku, co stojí pod švestkou, vedle košík, lano, pytel, háček a on neví, proč tam ten „bordel“ je....... 93% (16.01.2013)

Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. (27.04.2009)

Švestka graduje. To jak v seminář, tak v samotné hře. Cimrmany mám strašně rád a tahle hra (speciálně verze se Svěrákem) je opravdu povedená. Jen to prostě všechno trvá. Člověk Cimrmana znalý už spoustu vtipů očekává a tak třeba všemi vzpomínaný Smoljakův monolog o stáří mi přijde z celé hry nejslabší. Naopak, to, co Smoljakovci předvádí na konci semináře je opravdu nezapomenutelný zážitek, který bych bez ostychu zařadil do zlatého fondu Cimrmanů. Jedná se o dokonalou choreografii u písničky "Na železnici dějou se věci." Stejně tak je to i se hrou. Tentokrát se tu a tam objeví i koření v podobě sprostých slov a musím říct, že to sedne. Využití japonských masek je další z nezapomenutelných momentů. Opět jen škoda, že než se hra dostane do zničující fáze (do fáze, kdy postava Václava Kotka sází jeden nekompromisní vtip za druhým) trošku to škobrtá, trošku klopýtá a kolikrát si řeknete:"To už v některé hře bylo." Jasně, je to záměr a navíc je to hra o stáří, ale trošku to narušuje spád hry. Což je asi taky záměr. Všechny pochybnosti ale maže protřídní finále, takže Cimrman opět nezklamal. Palec nahoru i pro švestku. (26.01.2008)