Bylo nás pět

Velice příjemný seriál. Knihu od Karla Poláčka jsem četl kdysi na základní škole jedním dechem a podobně tomu bylo i při sledování seriálu. Mám na něho krásné vzpomínky, protože když ho dávali prvně v televizi, já šel do první třídy. Všichni dětští herci svoje role zvládli perfektně, stejně tak Dagmar Veškrnová, Oldřich Navrátil, Oldřich Vízner a Petr Nárožný. Pane Smyczku, tohle se Vám povedlo. (14.10.2006)

Jeden z mých nejoblíbenějších českých seriálů podle mé nejoblíbenější knížky z dětství. Poetika maloměsta i poťouchlí maloměšťáci, hravé příhody malých rošťáků a především výborní herci, jak dospělí profesionálové, tak i samotné děti (narozdíl od současných dětských rádoby herců). Režisér výborně přenesl z knihy atmosféru i jazyk, takže tu není nic, co bych mohla tomuto zpracování vtyknout. (A především je tu Adam, moje dětská láska). (05.03.2012)

Jeden z nejlepších seriálů, které jsem v Tv viděla. Často se k němu vracíme. Výborně zpracovaný Poláček, skvělé herecké obsazení hlavně dětských rolí, trefně vykreslená atmosféra první republiky. Seriál je nostalgický, dramatický, ale také velmi vtipný, v tomto směru je vše vyrovnané a celkově vás seriál chytne za srdce a nepustí. (28.12.2013)

Poněkud najivní ale krásný svět Poláčkovy mysli. Zatímco v okolních dílech zuří válka a nebo alespoň ovlivňuje osudy hrdinů, v tomto seriálu a potažmo i knize jako by nebyla. Všechno krásné prvorepublikové a české naservírované s dětinskou najivností jakoby vyzařovalo pohodu, která tomuto národu už v podstatě cizí jest. A to je dobře, protože člověk potřebuje připomenout, že časy se mění ale jádro zůstává stejné. U knihy jsem se bavil když jsem byl nemocný podobně jako Péťa Bajza...seriál byl vždy jedna z možností jak uniknout před učením. Sednout si a bavit se alotriemi chlapců z Rychnova pod Kněžnou....velé plus za úžasnou Hapkovu hudbu, která dokresluje celkový ráz krásného seriálu! O hereckých výkonech nemluvě! (03.06.2012)

Jakkoliv to zní hrozně, toto seriálové dílo si uchovává svébytnou poetiku žánru, jehož rozvoj vyvrcholil právě v sedmdesátých a osmdesátých letech: žánru tvorby pro děti a mládež. Děti tu jsou dětmi, dospělí dospělými a výchozí prvorepublikové reálie prvorepublikovými reáliemi. Odlišnost literární a filmové tvorby vyzněla tentokrát určitě ve prospěch televizního zpracování. Vedle kvalitního Vogeltanzova scénáře souzní neméně invenční Smyczkova režie a reprezentativní herecké obsazení, perfektně zapadající do dobře sestaveného soukolí "výroby" - raději bych řekl tvorby - filmu. Pověstné již letité Filipovského rozhlasové ztvárnění tak neméně zdařile bylo doplněno i obrazově. Je nepochopitelné, že tato skvělá a divácky nadmíru přitažlivá věc dosud nebyla přenesena do dévédéček. Její nadčasovost to ovšem zpochybnit nemůže a nedokáže. (28.08.2007)