Persona
Persona
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleVOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol, a zároveň marně prahl po jejím přiblížení a hřejivé náruči. U většiny svých filmových hrdinek spatřoval toto rozdvojení na ženu-idolu a ženu-matku. V Personě se pokusil oba typy v jejich dvojjedinosti konfrontovat a v závěrečném metaforickém záběru nechal jejich tváře prolnout do jediné podoby. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (259)
(1001) Dovedu si představit, že takhle se na ženy dívá muž. Nekompromisně servíruje pečlivě připravené obrazy. Nemám k filmu sebemenší výtky, ale protože jsem s ním nesplynula, nemůžu dát plné hodnocení. Preferuji svět beze slov nad vše ostatní a tenhle film, ač s tím koketuje, nakonec stejně dává přednost vyjadřování skrz slova, tak nějak surově a bez obalu naskládaná do komínků a divák ať třídí, co chce vědět a co ne a co to vlastně znamená. ()
Tak tenhle film je přesně na rozhraní 3 a 4 hvězd a rozhodnu se až během psaní komentáře. Začátek je působivý, bezpochyby. Hudba je v něm překrásně kakofonická. Po nástupu takového toho klasického dramatu snímek značně ztratí na zajímavosti a strhne jen v pár místech (sexuální historka, dopis, rvačka). Překvapuje mě, když zjišťuji, že měla být Persona nějakým zvláště složitým filmem. Mně se ani moc nezdálo. Samozřejmě nuda to byla veliká, toho umění je tam ale tolik, že jsem se nakonec pro ty 4 rozhodl... ()
Komorní drama dvou žen, kde jedna, ta která by přitom měla být nad věcí, je pod návalem intenzivního mlčení té druhé psychicky dotlačena k neustálému mluvení o sobě a svých nejniternějších pocitech není nudné, ale naopak velmi zajímavé... ovšem ani to nezabránilo mému nepochopení děje a duševních pochodů hlavních hrdinek v poslední čtvrtině filmu. Stejně tak jsem nepochopil chlapce sedícího na posteli a občasný střihový chaos - nenapadá mě jediný důvod pro jejich existenci ... možná slouží ke zmatení diváka, možná je to také jen samoúčelná "snaha o divnost" ... každopádně za zbytek filmu - 7/10 /// (o více než dekádu později jsem pochopil, tak asi jsem byl tehdy buď jen moc mladý a blbý, a nebo teď jsem už starý snobský pseudointelektuál) ()
Stejně jako Fellini, i Bergman se časem zacyklil ve vlastních motivech a tvořil pořád ty stejné studie ženské sexuality, které smrdí nejen freudiánstvím (což vede k absurdně nihilistickým hysterickým scénám), ale také legračním pokusem předstihnout první erotické povídky. Jak jinak charakterizovat monolog o prvních zkušenostech, z kterého přímo čiší režisérova zastydlá puberta? Laciné, možná. Drží to hlavně nesporný půvab hereček a občasné experimentální momentky, ale to je tak vše. Kdo chce ukázkový evropský art 60. let, ať se raději Bergmanovi vyhne, nedělá mu dobrou reklamu a asi ani nechtěl. ()
Je úžasné sledovať Bergmanove hrdinky v ich psychologickej štúdii. Liv Ullmann ako mlčanlivá herečka a Bibi Anderssson ako jej ošetrovateľka, ktorá vie o nej všetko a preto jej začne rozprávať všetky problémy a traumy s jej života. Pre mňa jeden z najlepších Bergmanových filmov a slabšie hodnotenie (aj tak úctyhodných 83%) mi akosi nejde do hlavy. ()
Galerie (48)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (30)
- Ingmar Bergman plánoval obsadit Bibi Andersson (Alma) a Liv Ullmann (Elizabet) do filmu „Kanibalové“, což byl velký projekt, od kterého upustil poté, co onemocněl, ale stále doufal, že se mu je podaří spojit v jednom projektu. Ullmann uvedla, že začala být obsazována do Bergmanových filmů počínaje postavou němé Elisabet: „Bylo to proto, že můj obličej dokázal říct to, co chtěl říct on. Díky tomu chtěl pracovat právě se mnou, protože to byla moje tvář a já jsem také rozuměla tomu, co píše.“ (classic)
- Ingmaru Bergmanovi se nelíbil zvuk ve scéně, kde Alma (Bibi Andersson) popisuje orgie, a tak řekl Andersson, aby scénu přečetla znovu, což udělala tišším hlasem. Byla nahrána a dabována. (classic)
- Hlas vypravěče, který ve filmu zazní, patří Ingmaru Bergmanovi. (Letní filmová škola)
Související novinky
Severská filmová nadílka na přehlídce Scandi
Přehlídka současných severských filmů Scandi vstoupí do čtvrtého ročníku ve velkém stylu. Nabídne divákům tři dánské premiéry, retrospektivu špičkových dánských režisérů Tobiase Lindholma a Michaela… (více)
Reklama