Persona

(1001) Dovedu si představit, že takhle se na ženy dívá muž. Nekompromisně servíruje pečlivě připravené obrazy. Nemám k filmu sebemenší výtky, ale protože jsem s ním nesplynula, nemůžu dát plné hodnocení. Preferuji svět beze slov nad vše ostatní a tenhle film, ač s tím koketuje, nakonec stejně dává přednost vyjadřování skrz slova, tak nějak surově a bez obalu naskládaná do komínků a divák ať třídí, co chce vědět a co ne a co to vlastně znamená. (28.07.2009)

Bližšie rozoberať tento film snáď ani nemá zmysel, o všetko sa už totižto postaral siahodlhý obsah, kde je hlavná pointa filmu pekne objasnená. To však nič nemení na skutočnosti, že ide o veľmi náročný film, možno až zbytočne, niekedy mi to prišlo, ako keby sa Bergman snažil vysvetliť ľahkú vec čo možno najkomplikovanejším spôsobom, niečo v štýle: "tak poďte so mnou nazrieť do ženského vnútra, ale počítajte s tým, že vám budem po ceste hádzať kamene pod nohy." Najľahšia a najzrozumiteľnejšia časť bola tá, kde narážal na svoj osobný vzťah ku matke, vzhľadom na celkovú ťažobu filmu mi to prišlo ako ostrov kde svietilo slnko jasnejšie. Pre mňa zatiaľ môj najslabší Bergman, ale stále výborný a nadpriemerný. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (10.04.2015)

Jeden z filmů, kvůli kterým se jednoznačně vyplatí na chvíli ignorovat celý okolní svět a přijmout nové estetické a intelektuální hodnoty, jež nám jeden geniální umělec exkluzivně a zadarmo předkládá. Kouzlo Persony tkví v tom, že chápeme, o čem chce vypovídat, ale její výpověď probíhá způsobem, který následně nelze doslovně interpretovat a vysvětlovat. Minimalistická, ale nekonečně kreativní oslava filmové řeči, tiché i konverzační, spalující psychologická hra s dvěma stěžejními charaktery a s diváckým očekáváním, které je v průběhu vystřeleno na maximum, přestože Bergman nepotřebuje šílené zvraty ani velkou pointu. Za málo peněz neskutečné množství poctivého filmařského kumštu, já děkuji... (15.02.2016)

Je úžasné sledovať Bergmanove hrdinky v ich psychologickej štúdii. Liv Ullmann ako mlčanlivá herečka a Bibi Anderssson ako jej ošetrovateľka, ktorá vie o nej všetko a preto jej začne rozprávať všetky problémy a traumy s jej života. Pre mňa jeden z najlepších Bergmanových filmov a slabšie hodnotenie (aj tak úctyhodných 83%) mi akosi nejde do hlavy. (02.11.2007)

2) Fascinujúca komorná psychologická štúdia Ingmara Bergmana so strhujúcimi hereckými výkomni Bibi Andersson a Liv Ullmann (je dosť ťažké odhadnúť, ktorá z herečiek mala ťažšiu úlohu - či takmer po celý film mlčiaca Liv alebo neustále rozprávajúca Bibi). Pôsobivá symbolika narúša príbeh, v ktorom sa stierajú hranice medzi obomi postavami do vyštylizovaného psychoteroru, kde nie je jasné, kto pomáha komu nájsť životnú rovnováhu. Vrcholom je záverečná dvojscéna najprv z pohľadu Elisabeth (Liv) a potom z pohľadu Almy (Bibi), kde sa hranice definitívne strácajú. (30.06.2005)