Čas dluhů

Další příspěvek do kvalitativně sestupné tvorby režisérky Pavláskové. Je to ještě křečovitější a prázdnější než Corpus Delicti, ale ne zase takový debakl jako Bestiář. S Časem sluhů film věru už nelze vůbec srovnávat. Potěší snad jen celkem přirozeně hrající Lucie Bílá ve své jinak povrchní postavě spasitelské psychiatričky, Chlumeckého dynamický hudební doprovod (který ovšem trpí až přílišnou studenou syntentizátorovitostí), místy slušně výpravná kamera, pár vtipných momentů a celková vzpomínka na vynikající režisérčin debut. Nepotěší herectví Chýlkové, Rodena, Holubové a Asterové, degradující své vyzkoušené role na pouhé karikatury, nepotěší ani přeceňovaná Vilhelmová v roli zbohatlické husičky ani tajtrlíkovský Lábus jako její otec, nepotěší příšerné postsynchrony, nepotěší samotný pokus z původního psychologického dramatu s groteskními prvky vytvořit lacinou komunální satiru a'la divoká devadesátá. (20.09.2010)

Pokud šlo ještě vyvařit z hrnce s visačkou Čas sluhů něco poživatelného, mělo se to stát, dokud byla voda ještě teplá a ne za téměř deset let.. Vznikla tak jen nastavovaná kaše, kdy chyběl čerstvý základ a nepomohly ani přísady jako Taťána Vilhelmová, Lucie Bílá a Jiří Lábus. Kaše se houlá v ústech, je mazlavá a stydne na talíři.. Další gradování manželství Milana a Dany je neúnosné a nezachránila by ho ani účast Útvaru rychlého nasazení, či pohřební služby.. Potom mne ovšem napadá Válka Roseových anebo se myšlenek na pokračování radši vzdát… (19.06.2009)

Pokračování psychárny, jenže tady už to moc velký psycho není. Celé to klouže do komedie s prvky dramatu. Tentokrát, je spíš ten hlavní Roden a Chylková je tam spíš jako ten rušívý element. Ano stále hraje bezcitnou mrchu, které se není Roden schopný jednou pro vždy zbavit. Do toho jsou tu jeho milenky či otec jedné z nich Lábus, který každému říká pašáku. Podivná firma, kde vlastně člověk ani neví o co že tam jde. Přesto je to slušně koukatelný a oproti prvnímu dílu se člověk ani nebrání se na to časem podívat znova. (15.04.2009)

Natočit volné pokračování výborného Času sluhů, ve kterém svými hereckými výkony dominovala dvojice Chýlková / Roden, byl výborný nápad. Bohužel tím nápadem to skončilo. Pavlásková to absolutně nezvládla a je očividné, že u Času sluhů jí nepřálo nic jiného, než začátečnické štěstí. Je totiž nejen režisérkou, ale i autorkou námětu a scénáře obou filmů. A právě scénář je zásadní kámen úrazu pokračování. Tam, kde se v prequelu dalo napětí krájet a Chýlkové byste nejraději vyškrábali oči, se v druhém filmu setkáváme jen s tupým přehráváním (což v tomto případě není problém výborných herců, ale právě scénáře) a toporným dějovým kalkulem - načež nálepka "drama" (kterým první díl rozhodně je) by se dala přelepit nápisem "nepovedená parodie". Neskutečně trapné chování některých postav je opravdu nesnesitelné a veškerý glanc prvního filmu se vytrácí. Převeliká škoda - snímek zachraňuje jen poměrně dobrý a většinu doby přirozený výkon neherečky Bílé, ztřeštěná postava Vilhelmové a místy se objevující Vladimír Dlouhý. (05.01.2011)

Ohromné zklamání. Ačkoliv kritici herecký výkon Lucie Bílé vychválili do nebes, pravda je, že si tam vystačí jen se vzdycháním a s kousáním spodního rtu. Zdaleka nejlepší výkon tu předvádí Vladimír Dlouhý v roli jejího někdejšího partnera, který jí stále leze do života. Příběh by nebyl zlý, ale nepochopil jsem ten prvoplánový humor - to, jak Bílá pořád někam padá, jak má Chýlková na hlavě televizi, to není vtipné, ale bohužel trapné. (28.12.2006)