Čas sluhů

Dana v podání Chýlkové se může směle zařadit mezi nejmonstróznější postavy českého filmu hned po bok pana Kopfrkingla. Tento velmi netradičný film, hlavně ve své době, je plný mrazivých scén s až absurdním vyzněním. Je škoda, že se v pozdějších snímcích Pavlásková dostala jen na povrch postav a hlavní roli u ní získaly sexuální scény. Snad to napraví velmi zajímavý ...Zemský ráj to na pohled. (26.06.2008)

Tehdy debutující režisérka servíruje zajímavý  psychologický příběh o manipulací v podaní  jedné gigantické potvory. Nepoučitelné potvory až na dřeň s nekončícími intrikami. Na pozadí dramatického napnutého děje (stejně jako Vít Olmer ve dvojici filmů Jako jed/Co je vám doktore) vlastně navíc  glosuje celkovou dobu upachtěného socialismu. A to ještě občas i docela stylizovanou formou  (v tomto ohledu mě hodně oslovila scéna s vyvedeným Bolkem Polívkou, poslouchajícím u stolu rádio  - zajímavá vložka. Pro mě možná nejlepší moment.) Sem tam to možná zaškobrně, ale jinak je atmosféra zajímavá. A zajímavě je i  ukázáno, jak až může skončit zakořeněná jedovatost v domácnosti (malá dcerka).  Jen  ze své strany nevím jestli to brát jako další osobitý a odvážný film z druhé poloviny 80.let nebo více jako další důvod k nenávisti Ivany Chýlkové (minimálně za mlada), který se mi nesledoval úplně dobře ,  Přenesu se přes tu averzi a dám docela kvalitnímu dramatického  filmu tři hvězdy. Ale když Show Ivany Chýlkové skončila, neplakal jsem. Pokud se budete dívat, asi vám nebude hodně prima, a neuvolníte se, prosím. (22.08.2022)

----- "Můžete si jít stěžovat třeba ... ústřednímu topení." ----- Nedokonalý film o dokonalé pijavici. Je hodně znát, že vznikl v době všeobecného uvolnění, za euforie z vědomí, že je možné natočit silně "konstruktivně kritický" film - a že to projde. Leč tvůrci ho ve svatém nadšení obdařili poněkud neuspořádaným, nevyrovnaným obsahem, ne nepodobným televizní estrádě, která chce pobavit za každou cenu. Zub času na něm tedy mohl hodovat bez jakýchkoli zábran a ohlodal ho tak z padesáti procent. A v tomhle případě nemám nejmenší chuť přihazovat třetí *. (14.06.2009)

Zrození a kariéra jedné zručné manipulátorky ve výborném podání Ivany Chýlkové. Debut Ireny Pavláskové musel v listopadu 1989 vypadat jako zjevení, ale funguje velmi dobře i po třiceti letech. Bohužel autorka ve svobodnějších tvůrčích podmínkách už nikdy nic podobně povedeného nenatočila. A tehdy zároveň debutující kameraman F. A. Brabec si také zaslouží jmenovitě pochválit. (27.07.2019)

Fuj, to byl ale film....nešťastnice jedna - vlastně nešťastníci všichni! Zvyšuju o hvězdičku - viděla jsem to po dlouhé době znovu a zvyšuju proto, že Irena Pavlásková pak už nenatočila nic, co by předčilo tuhle psychárnu a to byl její debut a taky kvůli tomu tématu. Myslím, že tím manipulátorem a vyděračem nemusí být nutně žena, ale to asi netřeba připomínat, Chýlkovou nemám v lásce, ale tady teda hrála bláho na Oskara... (05.01.2011)