Režie:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrají:
Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden, Jitka Asterová, Michal Dočolomanský, Petra Lustigová, Milena Dvorská, Milan Šteindler (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Klasická Pavláskové panoptikální divočina. Navíc Bohdalová po dvaceti letech v televizi měla možnost konečně vybouchnout a já jí jako Viki se sklony k Lumpenproletariátu naprosto baštím. Já jí naprosto žeru. "Tady máš jednu poctivou ženskou kozu a spi." "Gojko, pejsáčku...." No a ostatní sehrávají dohromady naprosto neodolatelný koncert. U výstupů Roden / Asterová se svíjím smíchy, s Kořínkovou ironicky trpím a s Dočolomanského Chladem nás spojuje minimálně ten vkus na ženský ;) Corpus delicti nemají hluchého místa, když je potřeba strhnout, jsou jako lavina, když je potřeba apelovat, umí argumentovat a jako formální tečka nechybí ani chytré hrátky s děleným plátnem. "Pomilujte, pošpásujte, ale lásku jim neslibujte." "To je život." ()
Nechutný a dráždivý bolševický marasmus, co kosil lidské osudy a křivil jejich charaktery. Postavy byly roztodivné, taková menší přehlídka vyšinutosti a zvláštnosti. Karel Roden bombastický a největší ubožák, co navenek zdůrazňuje své bolístky. Jiřina Bohdalová velmi afektovaná a vtipná, se na konci ukáže jako poctivá a milující manželka. Mišo Dočolomanský sehrál dost nezáviděníhodnou roli. Fuj. Otisk I. Pavláskové je evidentní, jednak hudbou skupiny Zoo, jednak záběry. ()
Tento film považuji za nejlepší film režisérky Pavláskové. Proč? Ztotožnil jsem se s hlavními hrdiny, dobrá hudba, dobré dialogy a i herecké výkony. Životní výkon Bohdalové i Kořínkové. V mnoha aspektech i zajímavější než Čas sluhů. Příběh je možná příliš zjednodušený na jakési schéma, ale ten náčrt je vtipný a nápaditý. Pokaždé mne to dostane až do morku kostí. A závěrem osamělý Chlad sedící v hospodě, to je dokonalá tečka. Je tam spousta paralelních světů a příběhů, docela hloubka. 85% ()
Nejsem si jistý, jestli se tento film nemůže dostat ke svým divákům, nebo oni se nechtějí dostat k němu. Ano, je dost ponurý, depresivní, bez humoru, ale jen proto ho máme odsuzovat? Vemte si takového Spalovače mrtvol (to je sice film, který kope, jak se říká, mnohem vyšší ligu, ale taky ho nepošleme k vodě, jen proto, že je depresivní atd.). Možná asi moc poukazuje na věci, které nejsou lidem příjemné, ale přitom jsou i v dnešní "bulvární" době aktuální. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (5)
- Ing. Tomáš (Šimon Pánek) mluví hlasem Martina Veldy. (sator)
- Corpus delicti neboli předmět doličný je určitá věc důležitá pro trestní řízení. Slouží k prokázání toho, zda se opravdu stal skutek, v němž je spatřován daný trestný čin, jde tedy především o přímý důkazní prostředek. (sator)
- Pro Lenku Kořínkovou to byla první velká role poté, co v roce 1981 spolu se svým manželem emigrovala do Austrálie, kde se herectví vůbec nevěnovala. (rublik05)
Corpus delicti. Charakterizovat film jako podobenství a pronikání mikrobu zla je troufalé. Hladina morální kritiky je násilná a lhostejná, upocená a nezkušená. Corpus delicti zaujme napětím partnerských vztahů, úpornou snahou zbavit se pocitu osamělosti, rozpolceným hledáním niterného štěstí a ironickým nadhledem konfliktu mezi ženou a mužem. Za kamerou stál F. A. Brabec a obraz se díky němu vyznačuje hravostí, pečlivou sehraností orchestrálního souboru a vzletnou poetickou stínohrou. Nejmalebnější úseky jsou určeny pro opulentní herecké exhibice, smutné tišiny neohrabaně tonou v křečích a v prkenném ustrnutí se bezradně rozhlíží kolem sebe. Hlavní partnerskou kontraindikací je Jana (zajímavá Lenka Kořínková), učitelka na základní škole. Rozpor mezi vznešeným ideálem a přízemní realitou se promítá do cynismu a nedůvěřivosti. Jedinou známou možností úniku ze sevření zaběhnutých společenských konvencí je partnerský vztah. Ale k oboustranné upřímnosti a šťastnému naplnění se cesty nedostává. Nejvýraznější mužskou postavou je Jaromír Kadlec (velmi dobrý Karel Roden), novinář, Janin bývalý manžel a slaboch. Svou životní i pracovní impotenci svádí na nepřízeň osudu a špatnou politickou konstelaci běžného života. Nespokojenost se utápí v alkoholu a v úsecích malicherných vítězstvích mužského chtíče. Titulární mužskou postavou je Tomáš (Šimon Pánek s hlasem Martina Veldy), inženýr a Janin přítel. Jeho nespokojenost utíká z města na venkov a ani dobré srdce není synonymem ryze zásadové upřímnosti. Důležitou postavou je Viktorie Chladová alias Viky (pozoruhodná Jiřina Bohdalová), Janina sousedka od naproti. Velkolepá minulost romantického okouzlení odkvetla s věkem. Osamělost si vzpomíná na vlastní oběti, užívá si kyprého života a nepřipouští si možné komplikace. Bujnost života je soukromou vzpourou proti mužské dominanci a nevšímavosti. Výraznou postavou je Helena Pulíková (sympatická Jitka Asterová), osamělá úřednice. Víra v harmonický partnerský vztah jí do cesty přinesl novou lákavou kořist, i když zdání pouze bolestivě klame a vysmívá se. K výraznějším postavám patří také dr. Karel Chlad (zajímavý Michal Dočolomanský s hlasem Ladislava Freje), uhlazený diplomat a Vikin manžel. Manželství je ve stadiu stereotypní zvyklosti a hlavní životní hodnotou je osobní prosperita. A žádné pečlivě ukrývané tajemství se nesmí dostat na veřejnost. Z dalších rolí: mladá a naivně zneužitá dívka Marta (Magda Čermáková s hlasem Lucie Vojtěchové), Vikin mladý milenec Gojko (Daniel Malaniuk s hlasem Davida Prachaře), Tomášova nadšeně světaznalá kamarádka Gábina (Háta Hlavatá), bezdomovec Bobo (Václav Křístek), či Vikina kamarádka z disentu Milena (Milena Dvorská). Corpus delicti chrání svůj záměr recenzovaným slovem. Nespokojenost vnitřních světů je způsobena nefunkčními vztahy. Konflikty čerpají ze stereotypů, nepříjemných ženských zkušeností i osobní polohou s ironickým nadhledem. Corpus delicti občas nadchne, někdy zklame, snaží se pojmout hodně, trpí poruchou pozornosti, trochu selhává a uchvátí hereckým vystoupením jednotlivců. () (méně) (více)