Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

EL Spaňo porfavor? Niekedy neviem o čom takéto snímky sú. Občas zdržanlivé, občas priebojné, občas o ničom. Pán rejža sa tu krotí, nedáva pomyslieť na jeho minulé krváky, ale zase urguje niečo, čo v podstate v minulosti vo svojej tvorbe zanedbával. Dávam jasné tri, už len preto že sa Peckinpah odklonil od akcie, do letargie. (10.01.2022)

Nevzhledné, neuhlazené, násilné, neopakovatelné... Ten film nevnímáte jen vizuálně, ten film cítíte - mexické dusno a prach, hebkost stepní trávy, horký vítr, který si s ní pohrává, špinavou špeluňku, ve které Benny přespí se svou milou, lepkavou chuť krve i Garciovu rozkládající se hlavu. Piruety padajících k zemi po Bennyho výstřelu se mi budou vracet hodně dlouho, stejně tak, jako mi bude v hlavě doznívat Guantanamera... (11.03.2009)

Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...) (06.03.2009)

Kéž bych žil ve sladkém nevědomí a naivně si myslel, že se pouze nějaký neschopný režisér snaží napodobit geniální Peckinpahův Útěk. Akorát bez přidané hodnoty v podobě jeho talentu, stylu či čichu na výběr setsakra charismatických herců, ale zato úděsně utah*zííív*aně po celou stopáž, ve které i ty zpomalovačky působí jako nechtěná parodie sebe sama. Snad jen úplný závěr je "good old Sam". Ovšem pohnojil si to sám, takže... No, řeknu to tak, že po tomhle mám i ten Ostermanův víkend hnedka o něco raději. (06.03.2009)

Hádám, že v tomto případě se jedná o čistě terapeutický snímek, jež by byl výživný spíše pro psychology, než filmové kritiky. Ostatně nebylo by divu, při tom množství groteskně-depresivních postav, hektolitrech tequily a s (poněkud jednostrannými) rozhovory hlavního hrdiny s (mrtvým) Alfredem Garciou. Ale což, u umělců je celkem běžné, že jsou tak trochu „na hlavu“, to není nic nového pod sluncem. Avšak mnohem zajímavější mi přijde otázka vztahu filmu a alkoholu – čím to, že tolik vlivných režisérů buď alkoholu nezřízeně holdovalo (Peckinpah, Orson Welles, či „náš“ František Vláčil) a nebo naopak byli jeho zapřísáhlými odpůrci (Federico Fellini, Ingmar Bergman, etc.)? (06.11.2016)