Železný kříž

Nejlepší německý válečný film. Nejzajímavější válečný film, který jsem doposud viděl. Veškerá absurdnost, špína, zoufalství a brutální syrovost války, stejně jako děj filmu a jeho vyprávění, je ohromující jednak svou velkou realističností a originálností s patřičně bohatou režií Sama Peckinpaha. Speciálně pak, akčních sekvence, střih a téměř až magická atmosféra. Jamese Coburnova postava četaře Steinera je geniální po všech stránkách (skvěle zahraná). Nikdy nezapomenu na jeho snahu vyvést z války všechno a všechny ("ukážu vám, kde rostou Železné kříže"). No a scéna kdy vojáci z kruté války plné hrůz objeví plnou chatrč krásných dívek jak v ráji, mě opravdu dostala. Kdo film nevyděl, tak nevyděl pořádný válečný film. (18.07.2015)

Tento film mám ve své filmotéce a tudíž jsem ho již několikrát viděla a musím přiznat, že hvězdy jako James Coburn, James Mason a Maxmillian Schell, dodávají tomu dílu neobyčejnou působivost. Je to dílo o různých lidských charakterech, které se absolutně vymezí v krajních situacích jako je například válka. Zatímco někdo zůstane člověkem i vůči svému nepříteli, jiný zůstává vypočítavým egoistou i kdyby mu zvonila hrana. Výborný psychologicky válečný film. (24.09.2007)

Tak já nevím, co to vlastně mělo jako být... Realistický válečný film ne, protože na tom je tam moc nesmyslů. Psychologický film taky ne, na to jsou zase dialogy dost stupidní. dobrodružný? to už by šlo. Peckinpah byl dobrý režisér na westerny, ale ne vždycky se dají příběhy postavené pro western naroubovat jinam... tuplem ne na východní frontu roku 44. Coburn je určitě charismatický chlapík a velitele čety průzkumáků bych mu i věřil (až na některé až podezřele oduševnělé promluvy), ale co všechny ty papírové figurky okolo (aristokratický kapitán, teplý poručík, chytré ruské zajatkyně)..... Kdo chce válečný film z německého pohledu, měl by spíš sahnout po filmech jako jje Stalingrad nebo ještě spíš po Das Boot. (20.11.2010)

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Válka není peříčko, co si budem nalhávat. Chvíli se vcítíte a přičichnete vůni spálené trávy, jenže Železný kříž je zbytečně dlouhý a chaotický. Nápaditost zde není, je to spíše takové sesmolené do sebe a největší mínus vidím v neustálých záběrech na vybuchující místa, kterých tady je opravdu přebytek a to kazí nakonec dost podstatně dojem. (06.03.2017)