Železný kříž

Trocha iný pohľad na druhú svetovú a v tomto je film osviežujúcim vánkom, lebo filmy o tých dobrých a tých zlých, tých máme plné sklady. Aj wehrmacht pozostával len z obyčajných vojakov a každý vnímal vojnu po svojom. A vojna prináša so sebou svoje paradoxy a nezmyselnosti - Nemci strieľajúci sami po sebe, ale aj Rusi resp. Sovieti vraždiaci sa navzájom. Tieto paradoxy mohli v čase natáčania pokojne súvisieť aj s práve ukončenou vojnou vo Vietname, pričom Američania sa tu stali Nemcami a Vietnamci Rusmi. Film vzhľadom na stopáž neponúka širší príbeh, skôr veľa konverzácií, takže pre mňa nejde o majstrovské dielo, ale určite ide o slušný vojnový či skôr protivojnový film.    Čo budeme robiť, keď prehráme vojnu? - Pripravíme sa na ďalšiu. (18.03.2024)

Jako dobrodružný film funguje Železný kříž vcelku dobře, když James Coburn disponuje velkou dávkou osobního charisma, německá uniforma mu sekne a ve své jednotce má řadu dalších zajímavých charakterů, jejichž osudy divák sleduje s napětím. Zajímavé je i zasazení příběhu na východní frontu v době, kdy americká historiografie v duchu studené války sovětský přínos k porážce Osy bagatelizovala a v médiích nebo uměleckém prostředí se bývalý válečný spojenec připomínal jen ryze okrajově. Jako protiválečný snímek už Peckinpahův projekt nepůsobí tak jednoznačně, na to je jeho hlavní hrdina příliš komplikovaně napsaný a jeho chování je v nejednom případě v příkrém rozporu s jeho výroky. Bez války by tenhle protřelý válečník byl vlastně ničím, a tak je jeho protiválečná rétorika pokrytecká. Navíc umělecké prostředky, kterými chce režisér podpořit svou vizi, jako jsou krátkodobé flashbacky nebo halucinogenní scény, mě spíš vadily. No a konečně jako film zasazený do konkrétního prostředí a snažící se tvářit realisticky pak Železný kříž selhává úplně. Je to typický scénáristický konstrukt člověka, který píše z pracovny vzdálené země a o desítky let později, aniž by byl schopen se vcítit do poměrů a myšlení svých hrdinů. Film obsahuje desítky nesmyslů, o kterých by se dalo sáhodlouze vyprávět. Steiner například v jedné scéně seřve velitele i s jeho zástupcem v době, kdy v tzv. demokratických armádách by za totéž v čase úspěchů putoval do zařízení, o kterém pojednává britský Pahorek, v čase neúspěchů pak rovnou ke zdi. V totaliťáckých armádách, ať už šlo o Japonce, Němce nebo Sověty, si s takovými ptáčky dokázali poradit ještě nepoměrně účinněji. V trestních jednotkách byla úmrtnost fascinující a takový Solženicyn by mohl vyprávět, za co že to dostal svůj pobyt v gulagu. Některé dialogy a nejvíc asi plukovníkova řeč ke svému kapitánovi zavání patosem a šustí papírem. Řada dalších motivů taky neobstojí, když např. Steiner zajme sovětského chlapce, není to akt milosrdenství, jak si možná tvůrci představovali, ale opravdu zlomyslný ortel smrti. Sověti podobné navrátilce pravidelně stříleli... Celkový dojem: 60 %. (24.04.2010)

,,BOH JE STRAŠNÝ SADISTA, LEN O TOM NEVIE." __ Hoci som film pred pár rokmi nevidel celý, v mysli mám na neho stále pomerne dobré spomienky, zvlášť pokiaľ ide o dynamický (na svoju dobu priam klipový) strih a špinavo-drsné prostredie zákopov. Vtedy ma však príliš nezaujal, pretože mi vadilo, že nemá jasnejšiu dejovú linku a zo začiatku prakticky nijako nenapreduje. Po rokoch, kedy som ho už videl celý, ho vnímam prakticky podobne. Pritom nejde o vyslovene zlý film a myslím, že mnohé esencie, ktoré do neho Peckinpah zamiešal sa musia napr. takému Tarantinovi istotne páčiť a určite by sa dalo minimálne pouvažovať, ako by sa látky chytil on. ,,Železný kríž" je pre mňa v mnohom silno nepresvedčivý. Ani nie tak preto, že je vyslovene fiktívny. Skôr, že má viditeľne nižší rozpočet , než aký by som od filmu z ruskej fronty plnej tankov (tie tu vôbec neboli) čakal. S troškou irónie možno povedať, že ide o komornú drámu so značným počtom mŕtvych. Treba však dodať, že Peckinpah tu síce nie je nič dlžný svojej povesti filmového násilníka, no zároveň je z filmu cítiť súcit proti nepriateľovi (zasiahla ma smrť ruskej vojačky). Isté výhrady by som mal aj voči obsadeniu, predovšetkým mi však vadilo nezaujatie voči tomu, o čom film vypovedá. Nie som však sklamaný a verím, že iné počiny režiséra ma oslovia viacej. (2787. hodnotenie, 176. komentár k filmu) (13.12.2015)

Tento film mám ve své filmotéce a tudíž jsem ho již několikrát viděla a musím přiznat, že hvězdy jako James Coburn, James Mason a Maxmillian Schell, dodávají tomu dílu neobyčejnou působivost. Je to dílo o různých lidských charakterech, které se absolutně vymezí v krajních situacích jako je například válka. Zatímco někdo zůstane člověkem i vůči svému nepříteli, jiný zůstává vypočítavým egoistou i kdyby mu zvonila hrana. Výborný psychologicky válečný film. (24.09.2007)

Kde se vzal ten Steiner? Jak tam může být? Vím, je to možná divná otázka, ale... Steiner očividně nenávidí válku a důstojníky. Nenávidí je tak moc, že je vysoce nepravděpodobné, aby byl vojákem z povolání z éry předmnichovské. Zdá se jisté, že je donuceným odvedencem. Tahle osoba se v boji, který nenávidí, osvědčí takovým způsobem, že je v miliónové armádě považována za málem nenahraditelnou. Může se ovšem osvědčit, když se vzpírá rozkazům? Mimochodem, lidé, kteří odmítali boj opravdu ze zásady, končili v koncentrácích. Byli to především Jehovisti. +++++ Steiner nicméně nějak získá uznání a nadřízení mu odpustí nevymáchanou hubu. Podřízení ho milují, protože jim zachraňuje kejhák, vlastně i některým nadřízeným. Tau důvěrou neotřese ani to, že jim nedopřeje trochu násilné soulože či odsuzuje své svěřence k roztrhání tlupou sovětských soudružek. Dokáži Steinera přijmout jen jako postavu, která chce, aby se bojovalo podle jeho pravidel, nikoliv jako pacifistu. Ale zároveň jako postavu, která se nejspíše nemohla dostat do své situace. Snad je to hnidopišské, ale velká díla by tímto trpět neměla. +++++ Pokud jde o Peckinpahovu režisérskou práci, mohou se mi líbit jeho sekvence rychlých střihů v halucinačních stavech Steinera. Přijal jsem jeho drsnou ironii, s jakou pojal scénu hostiny v lazaretu. Již mě ale netěší jeho zpomalovačkový trademark, jenž si tak užívá především když skrze někoho létají kulky či jej vynáší do vzduchu exploze. Spíše než pietností a napínáním to zavání hledáním krásy v zabíjení a mutilaci. Při zabití Triebiga je tato krása konečně nalezena. Dialogy se plní ne zrovna přirozeně filozofováním o životě, válce, míru a politické situaci. +++++ Nakonec se zdá, že film není protiválečným poselstvím, nýbrž oslavou chlapáctví a výsměchem strachu. Proto může Steiner směle pohodit (nejspíše) nabitou bouchačku směrem k sovětskému klukovi a být nepotrestán, ač ohrozil nejen sebe, ale i své "Kameraden". Proto se Steiner může smát svému soupeři, když nedokáže nabít. Pravý chlapák nepotřebuje odznáček, který bude říkat, že je chlapák, posera ho potřebuje. Při sledování takových filmů si cvhílemi říkám: "Ať žije strach," protože spíše on, než odvaha nám brání, abychom se nepobili. Dobře, tak jen "vhodně dávkovaný strach". Jen málo slávy přejme síle užité v konfrontaci dvou mužů. Když o tom tak přemýšlím, bojím se, že v dalších Peckinpahových filmech uvidím ženy jako trofej pro sílu... Ale to už sem nepatří... Ta třetí hvězdička patří Coburnově charismatu - Peckinpah si jej vybral opravdu dobře. (14.09.2014)