Vůně vanilky

Strach patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější české režiséry a třeba jeho televizní „Silver A“ si opravdu zasloužila velké plátno, tak byla nadprůměrná. Na „Vůni vanilky“ se teprve rozjížděl, je to také méně výpravný, komorní příběh, ale rozhodně má své kvality. Všichni herci jsou vedeni k výborným výkonům, vzhledem k mým zálibám jsem kvitovala také fakt, že hlavní hrdinka je cukrářka, ale výprava je opravdu chudinká a navíc jsem se úplně nesrovnala s hrdinčinými motivacemi (tedy proč žila tak, jak žila). Skoro 4*. (28.05.2020)

Velmi kvalitní TV film. Parádně vylíčená doba, osvobození (a reakce na něj) a život na vesnici (vláda pomluv, konzervatismu, pochybných tradic). A jak jsem měl před filmem strach z jazykové stránky, tak jen kvituju, že tam tu angličtinu fakt daly, působila sice mírně amatérsky, ale zato mile. Herecké výkony (zvláště Schmitzerův) byly taky slušné, atmosféra se zdařile přelévala od optimismu až po docela depresivní drama. Konec působí vzhledem k předešlému ději možná trochu pohádkově, ale já jsem spokojen a dávám solidní 4*. „Po válce bude, až to napíšou v novinách.“ (04.05.2014)

Vanilková vůně s přehledem překryla všechno, pro co jsem původně málem dal přednost úplně jinému programu. Český televizní film z období války, ve kterém se převážně mluví anglicky (přičemž většina herců opravdu mluví sebe sama), kde hraje Pavel Kříž s Jarkou Obermaierovou, a jehož režisérem je Jirka, z něhož jde Strach - tak to je pěkně prosím skoro kompletní seznam všech věcí, které mě v tuzemské tvorbě děsí. Chybí snad už jen Holubová. No a vida, dostalo se mi povedené drámo, ze kterého sálá naděje s pozitivní energií, i když je svým dějem o lidských osudech laděné do pochmurných akordů. (07.05.2012)

Vcelku hezký příběh, jak vzácné mezi českými novodobými kravinami. Naprosto exceluje Jiří Smitzer a Barbora Munzarová si myslím, že to zvládla průměrně až nadprůměrně. Do role posledního padlého amíka v Plzni nemusel Strach obsadit pitomce Hámu, působí to jak estráda ve Slaném. Stavba příběhu je mi sympatická i proto, že ač z venkova, vždy se mi hnusil a zejména myšlení lidí. Takže jsem taková Anna Zofová s koulema. Ještě zmíním polokanaďana Kříže, kdyby si tu žvejkačku sem tam vyndal z držky, nebylo by to tak americky strojené. (22.06.2011)

touha je zázrak, kámo, zázrak... a ta zdejší vytvořila silně emotivní film o duševním rozkolu a velkém dilema... herecké výkony (nepočítaje ty dětské) jsou úchvatné, příběh jednoduchý, ale účinný natolik, že jsem na 85 minut zapomněl na vše ostatní kromě obrazovky, vztek se střídal s dojetím, obočí padalo střídavě nahoru a dolů... za mě vanilkou provoněných 90%. (16.03.2008)