Vůně vanilky

Božínku ! Šmankote ! Kulisa konce války pro dramatické řádění Strachova smyslu pro humor a pokusu o nadhled. Schmitzer (ve své polistopadové škatulce) s Hlaváčovou sami všechno nezachrání a ostatní nemají prostor se vzepřít. Sexy kukuč Dvořáka, schematická Munzarová, záblesk Kříže, circus Háma from Alabama. ♫ Hudba Zb.Matějů si žije vlastním životem. No, oukéj, ale nuda. Nevyužitý potenciál námětu, místo opakování si dám klidně znovu Zbraně pro Prahu. (06.05.2012)

Vanilková vůně s přehledem překryla všechno, pro co jsem původně málem dal přednost úplně jinému programu. Český televizní film z období války, ve kterém se převážně mluví anglicky (přičemž většina herců opravdu mluví sebe sama), kde hraje Pavel Kříž s Jarkou Obermaierovou, a jehož režisérem je Jirka, z něhož jde Strach - tak to je pěkně prosím skoro kompletní seznam všech věcí, které mě v tuzemské tvorbě děsí. Chybí snad už jen Holubová. No a vida, dostalo se mi povedené drámo, ze kterého sálá naděje s pozitivní energií, i když je svým dějem o lidských osudech laděné do pochmurných akordů. (07.05.2012)

Dráma o vojne, ktorá sa o vojnu obtrela iba pár guľkami, skôr by som ju zaradil k červenej knižnici. Ale takej prijateľnej, keď nevyteká med z televízora, len občas kvapká. Zároveň si je možné film pustiť ako cvičenie z angličtiny pre mierne pokročilých a pokúšať sa priraďovať cudzie anglické hlasy známym českým tváram. Film na jedno pozretie, výkony hercov nesklamali, ale zároveň scenár nenadchol. (01.05.2014)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +výborní herci, poutavý námět -přeci jen mohlo být více akční/// Hodně příjemné překvapení, které jsem si vlastně hodně vychutnával. Zahrnout angličtinu do českého snímku je věru brilantní nápad a já jsem si ho užíval. Sledoval jsem jak postavy konají a jak mluví. Vůbec filmů pojednávajících o konci druhé světové a příjezdu amíků (osvoboditelů) se moc netočí. Zpracování je sice na poměry válečného filmu průměrné, ale při střídmém pohledu, že se jedná jen o české drama je zpracování naopak nadmíru dobré. Zajímavý jsou i čestí herci v rolích amerických vojáků. Občas je to sice úsměvné, ale každá snaha se počítá./// Celkem 77%/// (09.02.2008)

Herci jsou moc dobří, Schmitzer je výborný, ve scéně, kdy vchází do pokoje se slovy „nebudu tě bít“ a výrazem „já tě zabiju“ pak přímo nezapomenutelný. Spíše úsměv vzbuzují ryze čeští herci v rolích amerických vojáků – mluvící navíc s dokonalým anglickým přízvukem. Jiří Dvořák si jako jeden z nich střihl další roli libového frajera, kterému není cizí obtáhnout vše, co má dvě nohy a prsa („People do it. It’s normal“), čímž se opět dostáváme k největšímu problému českých herců – jsou příliš škatulkováni. Formálně jde o dílo velice prosté, bez jakýchkoliv vizuálních kudrlinek (až na jednu pěkně nasvícenou milostnou scénu). Scénář je OK, jen nemá jasno, o čem chce v prvé řadě být, jestli o vyrovnávání se s poválečnou situací u nás, jestli o osvobozování spojeneckými vojsky, jestli o milostném trojúhelníku – asi o všem a přitom pořádně o ničem, aniž by však přestal o něčem být. :) Nic v něm není černobílé, ačkoliv je zprvu založený právě na kontrastu domácího teroru a pohodičky s hodnými Amíky, ale všeho dočasu. Vůně vanilky není zdaleka tak okázalým projektem jako později vzniknuvší Operace Silver A (právě nadšení z ní mě přimělo se na Vůni podívat), obsahuje příliš mnoho klišé, snad se i bojí jít vlastní cestou, stále před sebou nicméně máme kus poctivě odvedené práce. Ideální coby nenáročná večerní tečka za dnem plným práce. 70% (01.11.2007)