První zrádce

Čekal jsem víc. Spousta postav, o kterých prakticky nic nevím, takže mi jsou ukradené. Soudní spor, který vypadá spíš jako show, kterou nikdo ze zúčastněných nebere vážně. Spousta křiku. A nejspíš jsem se nakonec měl dojímat, že titulnímu mafiánovi bývalí kolegové vyvraždili rodinu. Dlouhá rekonstrukce skutečného případu je nakonec mnohem méně zajímavá než většina fikce na dané téma. (24.02.2024)

Zpočátku zavládlo mírné zmatení nad tím, co je jaká postava zač a na jaké straně barikády stojí, což si ovšem divák po první půlhodině tak nějak dokáže utřídit, a užít si poté rekonstrukci historického soudního procesu se sicilskými mafiánskými bossi, jejichž zcela autentická horkokrevnost diváka solidně baví. Úžasně zde kontrastuje bezohlednost šéfů nařizujících krvavé vraždy v ulicích s jejich následným vyloženě dětinským a absurdním handrkováním u soudu. Je trochu škoda, že nebyla o něco víc využita linka spolupráce mezi Buscettou a Falconem (postava, která by si zasloužila ve filmu více prostoru, ale od toho tu máme jiná konkrétní díla), ovšem v rámci toho, aby byl mnohaletý proces zobrazen pokud možno věrně, v celé šíři a se souvislostmi, to zřejmě lépe udělat nešlo. S drobnými výhradami spokojenost. [KVIFF 2019] (29.06.2019)

Takový životopis / krimi / trojnásobné soudní drama v jednom, které vás hodí do vody a jede. Ani se nerozkoukáte a mafiánské rodiny se začnou vraždit (fakt se asi ani nerozkoukáte - já jsem teda netušil, kdo koho vraždí... ale ani mi to nevadilo. Ty postavy jsou stejně mrtvý... ). Má to spád, protože tohle multi-téma, které je zhuštěné do 150 minut, by vydalo na seriál. Pokud před tímto filmem shlédnete nějaký utahaný "artový" film na festivalu, tak vám tohle přijde jako božská mana akce, takže nemůžu ručit za to, že bych se tak bavil, kdyby tohle nebyl 4. film, který jsem v ten den viděl. [Rakkautta & Anarkiaa 2020] (22.09.2020)

Pokud Vás nevyděsí počáteční nekontrolovatelný příval jmen a dat, tak chvíli poté budete za svou trpělivost náležitě odměněni, jelikož se před Vámi rozestře výtečně zrežírovaná freska o fungování a hierarchii italské mafie, která ale raději upřednostňuje název Cosa Nostra (Naše Věc). Režisér Marco Bellocchio se rozhodl do této společnosti a jejího fungování vnořit naplno a naservírovat nám na zlatém podnose životní příběh Tommasa Buscetty od jeho začátků až po slavný soudní proces v Palermu. Celý snímek má i navzdory svému vrstevnatému tématu a délce velmi svižné tempo, pročež Vám stopáž čítající 152 minut uteče velmi rychle. Právě tento atribut společně se skvělými hereckými výkony, dobovými záběry a již výše zmíněným životním příběhem činí ze snímku Il Traditore delikátní záležitost pro všechny náročnější diváky, které nikdy nepřestane precizní a zásadový život člena mafie, pardon, člena Cosa Nostry, fascinovat a zároveň děsit. Skvělá práce! (21.02.2020)

Že lze prostor kina pro sledování kinematografie něčím nahradit? Ani v nejmenším – jinak by byl divák před začátkem vlastního filmu ochuzen o upoutávku na jiný film: v tomto případě reklama na film „Tenkrát podruhé“ (v orig. „La belle époque“), v němž důchodci vytvoří zážitková agentura ve filmovém studiu svět sedmdesátých let, aby zde mohl prožít svoji první lásku… Také je prokázáno, že Alzheimerova choroba se u starších lidí nejlépe zastavuje jejich umístěním do dobových kulis, původního nábytku jejich mládí, exponováním s jejich vzpomínkami atd… Bellocchio sice ve svém věku jako autor logicky ztratil mnohé ze svého uměleckého ikonoklasmu a formálních invencí, ale nejen, že je stále nad úrovní běžné konvenční kinematografie, kam tento film spadá co do kategorie, ale zároveň funguje jako Bellochiova historická pocta italské filmové belle époque: směs poliziotteschi a italských angažovaných politicko-policejních thrillerů, v rámci nichž stvořil Bellochio jeden ze svých slavných filmů, „Aféra z titulní stránky“ z r. 1972. Italové dodnes dokazují, že americké filmy umějí v Evropě nejlépe oni. (09.12.2019)