Pat Garrett a Billy Kid

Abych pravdu řekl, tak z tohoto westernu vůbec odvázaný nejsem. Ale může to být tím, že jsem prý viděl nějakou blbě sestříhanou verzi, která je zcela jiná, než ta, která na tomto webu poměrně boduje. To, co já jsem viděl, bylo zcela plytké a nudné. Jediné "Knocking on Heaven´s Door" to zachránit nemohlo. (08.05.2009)

Scéna, kdy si Pat Garrett vezme na výpomoc druhého šerifa i s manželkou, aby vystříleli chýši s černě oděným Blackem, a na chvíli se rozjedou dva paralelní děje s Dylanovou písničkou - to je asi nejkrásnější věc, co kdy kdo natočil. A kolem ní je skvělý film, tematicky velmi podobný Divoké bandě (nejsou tu kladné postavy, a tím pádem vlastně ani záporné...), jen je to celé strašně lirické, a vlastně úplně jinde, než by člověk očekával. (31.01.2016)

Tenhle western mě už tolik nezaujal. Možná je to i tím, že se jedná o životopisný příběh. Celé to je o nestálé Pattově snaze dopadnou Kida. Na něj je totiž vypsán zatykač, a tak staré přátelství musí jít stranou. Vše se neobejde bez zabíjení a střílení do zad. Třeba to tak tehdy fakt bylo... Alespoň je tu dobrá hudba od Boba Dylana. "Řekni mi, kde je!" (18.03.2020)

Pat Garrett A Billy The Kid je film, který má duši. Nejenom atmosféru, ale prostě duši. Blb Dylan, kterého jakž takž uznávám jako umělce a jako osobou jím zlehka opovrhuji, si u mě svojí prací na tomhle filmu šplhnul. Hlavně hudbou, samozřejmě, ale i po herecké stránce to bylo fajné. Další (tehdy ještě) hudebník Kris Kristofferson se rázem pasoval na nejlepšího Williama H. Bonneyho jaký kdy navštívil filmové plátno, aby na něm s nenuceným úsměvem jen tak mezi řečí rozdával olověné pozdravy. Takováhle postava si přímo říká, aby kolem ní vznikl film s právě takovým duchem - všichni se znají, jsou přátelé na život a na smrt; s tou si pak navzájem domlouvají rande, aby svými posledními slovy jen stvrdili, že jim tenhle život stál za to, že to stejně nemohlo dopadnout jinak, a že je to vlastně tak nějak v pohodě. Na druhé straně stojí partička bohabojných američanů, která tyhle hrdiny svojí doby uznává a nemá z nich strach... A kdesi mezi nimi je ta zřejmě nejhlavnější postava - James Coburn alias napůl ex a napůl stále ještě amigo, uvězněný mezi dvěma světy a dobře si vědom, že vlak už ujíždí. A přesto, že to nové město nikdy nebude to kam patří, nejde z toho vlaku vystoupit. Všechno násilí, které se během těch dvou hodin uděje, pak působí zcela přirozeně, jako něco s čím není třeba bojovat nebo čím se cítit pohoršen. I tomu zmetkovi Billy Kidovi by se to všechno najednou dalo odpustit... Z toho všeho si pro sebe dávám dohromady stručný závěr - magie filmu v praxi a výborný western k tomu. 80% (29.07.2007)

Drsný western mapuje konec jedné legendy, jednoho přátelství a zároveň i celé jedné éry. Doba se tenkrát opravdu měnila, oba hlavní hrdinové si to uvědomovali a proti sobě je postavil pouze fakt, že jeden z nich změny přijal a druhý odmítal na svém životním stylu cokoliv měnit. Peckinpah nenadržuje žádnému z nich. Obě postavy jsou naprosto rovnocenné a v mnoha ohledech podobné. Výborné, téměř geniální (90%). (14.04.2007)