Pat Garrett a Billy Kid

Desítky mrtvol, litry alkoholu, sex, možná by ale stačilo říct pouze dvě slova: western a Peckinpah. Právě on do tohoto žánru přinesl větší důraz na brutalitu a beznaděj svých hrdinů. Film "PG a BK" je ale především lyrická meditace nad smrtí, která je zde zobrazena jako něco samozřejmého, co k životu patří. Nestárnoucí hudební doprovod B. Dylana pak při mnoha scénách dotváří ten pravý efekt, bez něhož by film byl jen polovičním. 9/10 (25.07.2007)

"Řeknu ti kde je Billy, ale to budou posledni slova, který kdy uslyšíš ...," řekne jedna z postav, přítel Billyho Kida, chvíli před tím než ho Pat Garrett nemilosrdně prostřílí. Do toho začně hrát výborná hudba Boba Dylana, která v tomhle filmu tolik zvýrazňuje mnohé hodnoty jako přátelství, oddanost apod., které v Peckinpahových snímcích možná vyhlížejí upozaděně, ale jsou tam a možná jsou tím nejduležitějším, co lze z jeho filmů nabrat. PAT GARRETT A BILLY THE KID není jen obyčejný western a není to jen výborný film, je to něco mezi a víc. (04.09.2007)

Podle uživatele Old Shatterhand, který má v oblasti westernů mou plnou důvěru, jsem viděl na ČT nějakou zkurvenou verzi. Takže hodnotím tu zkurvenou verzi z ČT, aby bylo jasno hned na začátku. Rozhodně se velmi cením originálnějšího westernu, zejména nejednoznačné pojetí hlavních hrdinů bylo skělé. S filmu na mě šel takový zvláštní smutek, možná nostalgie to byla, což byl klad. Zápor byl, že mě přišel místy nudný, někdy jsem až tak moc nechápal proč hlavní hrdinové jednají jak jednají . Film byl dlouhý, ale přitom krátký. Uvítal bych větší péči věnovanou i vedlejším postávám. Samozřejmě, že i zde jsou scény, které ve mě budí mrchu závist, třeba scéna, kdy leží Pat v posteli a kolem sebe má mraky holek je hodně snová. Jinak zabíjení bylo na hodně dobré úrovni, to se musí nechat. Ovšem největší body u mě nasbírala hudba v kombinaci s nádhernými záběry kamery. To už bylo skoro stejně tak dobrý jako ty mraky holek v té postýlce. Je tu hodně velká šance, že až uvidím nezkurvenou verzičku, přidám hvězdičku. (13.07.2007)

Táto klasika zreje časom ako dobré víno. Príbeh dvoch priateľov. legiend Západu, kedy sa každý z nich ocitne na opačnej strane zákona, je filmová lahôdka. Dynamický dej, skvelá réžia, špičkové herecké výkony a hudba Boba Dylana s jeho Knockin' on Heavens door, to jednoducho nemá chybu. Film je napínavý a zaujímavý až do samotného záveru. Nájde sa v nej napriek tomu dostatok miesta pre silnú melanchóliu, ktorá vzťah dvoch mužov a bývalých kamarátov, ktorí sa teraz zhodou okolností ocitajú na opačných stranách zákona, robí výnimočným. Kris Kristofferson je síce starší než bol William Bonney v skutočnosti (ten sa dožil len 21 rokov), ale tej postave dal presne to čo by mala mať, to je tvár ľudového hrdinu, ktorý bojuje za slobodu predovšetkým po boku Mexičanov a tiež tvár plnú chladnokrvnosti. Kto má rád westerny, nesmie si tento film nechať ujsť. (15.09.2019)

Celkom som sa na tento film tešil. Sam Peckinpah síce doteraz naplnil moje očakávania iba Divokou bandou a objednávkou hlavy Alfreda Garciu, ale Coburn, Kristofferson, Dylan, Jurado a dokonca aj Ch.M. Smith sľubovali slušný zážitok. Nakoniec bol z toho uspávankový western, v ktorom ma zaujalo iba používanie šibenice deťmi na húpanie sa a Dylanova hudba (nie hranie, pretože hrať nemal čo). Na to však nebolo potrebné nakrúcať dvojhodinový film. Kristofferson ma presvedčil, že spievanie mu ide omnoho lepšie než hranie a Coburn, ten nevie ani spievať. Dokonca aj vášnivá Katy Jurado z filmu Na pravé poludnie sa mihne na pár sekúnd ako brokovnicou ozbrojená odpudzujúca matróna. Po tom všetkom ma už neprekvapilo ani používanie nespotrebovaných zvyškov krikľavočervenej farby na účely vytekania z otvorov po guľkách. (27.04.2011)