Pat Garrett a Billy Kid

Pohodová nostalgie divokého západu. Příběh Billyho Kida je pro filmaře vděčné téma. Přece jenom, byl to pistolník s největším prokázaným bodycountem slavné éry západu. Jen je vždy, tento film nevyjímaje, tak trochu heroizován. Z úchylného vraždícího zakrslého maniaka se ve filmu stává urostlý zbojník, kterému ženy samy padají do náruče a muži ho obdivují. Ale to vlastně není pro film samotný podstatné. Dle mého skromného názoru, nejlepší film Sama Peckinpaha. (09.03.2007)

Velmi pomalý film. Konec příběhu je vyzrazený na začátku a celý film tak pouze stále stejným způsobem ukazuje situaci konce Západu a nutnosti přizpůsobit se novým pořádkům nebo zemřít. Napětí zde opravdu chybí, místo něho zde máme pomalost (pro mě nudnou utahanost) a nostalgii po ztracených časech. Celý film je ospalý, mnohé rozhovory příšerně natahované, v jejich pozadí je úplné ticho, pistolníci se navzájem trpělivě nechávají domluvit a se svými očekávanými odpověďmi čekají ještě několik vteřin poté, co partner umlkl. Oproti Divoké bandě, jejíž nesmíření darebáci mi byli svou neústupností a ochotou spíš zemřít než se přizpůsobit, sympatičtí, jsem si tyto hrdiny ošklivil. Lotr Billy je prostě hejsek (jen umí střílet lépe než ostatní), Pat zase zoufalec, který se sice přizpůsobil, ale vážit si sebe ani svých nových spojenců proto nezačal. Nejsem si jistý, kdo z nich mi byl odpornější a nepříjemnější. Z celého filmu je dobře patrná režisérova láska k flašce. Možná nejsem schopen přijmout western bez tradičních stereotypů (vnímány samostatně jsou ale scény samé klišé o neomylném střelci). Velká nuda a velké zklamání, tuhle kalvárii už s Patem znovu nepodstoupím. 3/10 (20.01.2007)

500. KOMENTÁŘ: Řekl bych, že tenhle western je trochu přeceněný. Po slibném začátku se příběh jaksi zadrhne a celé se to táhne odnikud nikam až k očekávanému konci. Jedinými klady jsou dobří herci a skvělá hudba, která mi teďka v poslední srpnovej den s tím slunečným, ale chladným počasím, co je venku navozovala takovou zvláštní nostalgii a tím trochu vylepšovala můj zážitek z tohodle jinak docela nudnýho westernu. (31.08.2009)

Jeden ze dvou mistrovských westernů Sama Peckinpaha. Tento film je takovou skvěle naotčenou westernovou road movie o putování dvou postav napříč „stárnoucím světem,“ jak jedna z nich sama uvádí. Příběh Patta a Billyho je takový nějaký sled uzavřených událostí, většinou přestřelek a bitek, což sice zní obyčejně, ale pod režií S. Peckinpaha se jedná o netuctový filmový zážitek. V první řadě film vyniká stylizací světa v kterém se odherává, tj. špinavou dírou na pomezí USA a Mexika, která je jen o něco méně zkažená než ta ve filmech Sergia Leoneho. O to je však reálnější. Dalším neobyčejným elementem filmu je parádní režie, tj. zajímavé záběry, na dobu svého vzniku netypicky svižný střih a civilní vedení herců. Jak Christopherson tak Coburn vytvořili velmi charismatické a uvěřitelné typy. A tu finální hvězdičku do plného počtu dám za líbivou hudební kulisu Boba Dylana. Divoká banda se mi líbila o něco více, ale i tento western určitě právem patří mezi ty obzvlášť kultovní. (24.09.2012)

Tak trochu jiný western od Sama Peckinpaha. O přátelství za doprovodu písňového soundtracku od Boba Dylana. Životní role Krise Kristoffersona, jedna z nejlepších Jamese Coburna a skvělá herecká příležitost pro Dylana. Je to pomalu plynoucí rozjímaní zasazené do klasických westernových reálií. Jak jsem zmínil na začátku - prostě tak trochu jiný western. (13.07.2007)