V pasti

(KVIFF 2010) Od začátku nabízí DRIVE IN až překvapivě strhující atmosféru zkažené, špinavé a neutěšené budoucnosti a výpravně si nezadá s kousky jako MAD MAX nebo třeba RUNNING MAN. Škoda, že se v tak vypiplaném a zabydleném světě, snad kromě závěrečné honičky, totálně nic neděje .. mládež se poflakuje a blbne v autech, takže je to vlastně GREASE bez písniček (možná kdyby se zpívalo, neusínal bych u toho). (12.07.2010)

Videoklenot z poloviny 80. let a další produkt obsese australské kinematografie postapokalyptickými vizemi (POSLEDNÍ VLNA, trilogie ŠÍLENÝ MAX, QUIET EARTH). Nejen po zdařilé vizuální stránce (výprava, kostýmy) dluží snímek leccos MAXOVI (klidně by mohlo jít o spin-off jedničky), WARRIORS či ÚTĚKU Z N.Y., není ale tak akční (dvě autohoničky a jedna bitka), zato přichází s metaforou stádního, konzumního a apatického života nižší třídy, kterou představuje (ne)dobrovolné osazenstvo autokina. To je totiž po globální hospodářské krizi a vlně nepokojů jakýmsi vězením pro sociálně vyloučenou mládež, kde dostanete fastfood, drogy a každý večer vám pustí nějaký filmový brak (hrají se předchozí filmy režiséra Briana Trencharda-Smithe, THE MAN FROM HONG KONG a TURKEY SHOOT) a nemusíte živořit bez práce a bát se, že vás zabije některý ze zdivočelých gangů jako ve venkovním světě. Přesto hlavní hrdina od počátku hledá cestu ven, zatímco jeho přítelkyně se začne rychle přizpůsobovat okolí, které se radikalizuje dovnitř - proti stejným chudákům jen jiné rasy. Bohužel, po rozkoukání se ve venkovním světě a v autokině, se v prostřední třetině nic moc zajímavého neděje a chybí pamětihodnější scény, ale dojem poněkud napraví akční finále se stylovým únikem hrdiny z kina. Spokojeně se usmívající hrdina nechávající kino za sebou a uhánějící za úžasného eighties popíku "Playing with Fire" směrem k městu, mi přivodil přímo učebnicovou katarzi. (03.02.2007)

Ujetý příklad toho, jak si v Austrálii 80. let představovali anti utopickou budoucnost plnou ztěží zvladatelné kriminality a legračních punkáčů. Nějak se mi nepodařilo rozluštit, o čem to vlastně je. A bohužel to nakonec není ani dost ujeté, aby se na to dalo jenom nevěřícně zírat. Nezapomenutelná ale zůstává scéna s namakaným borcem, který popadne činku, párkrát s ní zamává ve vzduchu a nakonec prohlásí „Fuck it! I’m strong enough.“ (03.09.2010)

Režisér byl zábavnější než samotný film.. Ty 80. léta v punkovém dystopickém světě plném totálních idiotů žíjících motofetišismem mi prostě nesednou.. A hlavní hrdina se liší jen tím, že je o něco málo míň hloupej a tudíž v sobě nese pár zcela vznešených antirasistických ideí... Pokud to mám hodnotit v kontextu toho co jsem v sekci australských trashů viděl, tak tohle mě asi zaujalo nejméně... Ovšem je to jen o mém osobním vkusu... (10.07.2010)

Famózní sebereflexivní tečka za zlatým věkem austrlských béčkových filmů a také za érou autokin podává pohled na svět, kde se brak, junk a autofetiš staly pilíři společnosti. Hrstka automobilových honiček a kaskadérských kousků je tu jen aby se film dobře prodával, ale páteř filmu tvoří epizodické pasáže vykreslující život v autokině transfornovaném na internační tábor. Nic zdravého a perspektivního tu není, ale zato se bez problémů seženou lehké drogy a antikoncepce, za přídělové kupony se vydává fastfood, bydlí se v autech a každý večer běží nějaké australské béčko. (20.04.2010)