Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Kdybych si chtěl hrát na objektivního, musel bych dát minimálně čtyři hvězdy. Mě to ale v první řadě nebavilo. Abych byl úplně upřímný, naprosto jsem nedokázal filmu věnovat pozornost. Nevím, jestli je to chyba Peckinpaha, nebo má (uznávám, že spíš má), ale v tomto případě minul mě obloukem. Například v Patu Garretovi mě naopak strefil přímo do srdce, tak nevím... ()
Závěrečná přestřelka je masakrální. Zbytečné se ukázaly úvahy o tom že bych se do té doby mohl nudit. Wild Bunch se film nejmenuje jen tak pro nic za nic. Sympaťáky byste hledali marně. Film je správně špinavý, nelítostný a krutý. William Holden skvěle padne. A také dostaneme odpověď na to, jak by skončili Butch Cassidy a Sundance Kid, kdyby měl střihač v jejich filmu pořádný koule. 85% ()
The Wild Bunch je western, který mě zklamal. Po hodnocení na IMDb (kde se snímek drží nějaký ten pátek v TOP 250 filmů) a zde, kde momentálních 85 % je taky hodně skvělé hodnocení, jsem čekal, že po dlouhé době uvidím pořádný western. Bohužel, viděl jsem film, který měl skvělý začátek a parádní konec. Vše mezitím byla jen nudná výplň, která mě nedokázala ničím zaujmout či přikovat k obrazovce. Oceňuju Samův reálný (?) pohled na tehdejší divoký západ, ale když už bych se chtěl někdy podívat na "špinavý" western, zvolil bych si raději Eastwoodův snímek Unforgiven. Po dlouhé době jedna klasika, která mě zklamala. 50 %. ()
Docela mi při tom všem násilí a obnažených ňadrech spadla čelist. Pojem "klasický western" dostal docela na frak. Nevím, jestli je to pravda, ale tuším, kde vzal John Woo inspiraci pro své krvavé balety. Už jen za tuhle netradičnost si snímek zaslouží zvýšenou pozornost. Tohle dílo nemá s poetikou Sedmi statečných absolutně nic společného. Ale nemůžu upřít, že Divoká banda ma poetiku sobě vlastní. Postavy nejsou černobílé. Nikdy nevíte, jak se to mezi anti-hrdiny Divoké bandy zvrtne dál. Můžu říct, že jsem v roce 2006 zažil veliké westernové překvapení z roku 1969. ()
Tak v mnoha směrech to je určitě přelomový film nejen v rámci žánru, ale já jsem se s ním podobně jako Laco poněkud nepotkal. Když bych měl shrnout děj tak to celý stojí na třech velkých akčních scénách přičemž od úvodní akce filmu až do té prostřední se to dost táhne a myslím si, že i to finále mohlo být ještě delší a výživnější. Režiséra Peckinpaha určitě respektuji, ale mám s ním oblíbenější filmy k jejichž repete se rovněž chystám dostat. Tady jsem svůj celkový dojem nezměnil a vidím to tak za 55% ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (56)
- Samu Peckinpahovi se tak nelíbilo napodobení skutečné střelby, že na štáb nakonec zařval, "To není to, co chci! To není to, co chci!", popadl opravdický revolver, vystřelil do nedaleké zdi a vyštěkl: "Takhle chci, aby to vypadalo!" (džanik)
- Generál Mapache (Emilio Fernández) ve skutečnosti opravdu bojoval s Pancho Villou během Mexické občanské války. Po porážce byl nucen emigrovat do Spojených Států. (džanik)
- Remake filmu plánoval natočit Tony Scott, ale 19. srpna 2012 spáchal z nejasných důvodů skokem z mostu v Los Angeles sebevraždu. (JoranProvenzano)
Reklama