Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
A to že až Eastwood dokázal demýtizovať divoký západ. Už sa to dávno predtým podarilo Peckinpahovi. Divoká banda je možno najvýpravnejší western, aj keď už z trochu modernejšej doby. Pri zobrazovaní postáv sa s ničím nemazlí, všetci sú prehnití, skorumpovaní, špinaví a naša banda poriadne divoká. Mexičanky sú štetky a zaujímajú ich len peniaze, takže sa tiež dostanú na široký zoznam mŕtvol. Ďalej sa už vo westerne zájsť nedá. ()
[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. ()
Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... ()
Konečně dobrý western. Je trochu netradiční, že je film zasazený do začátku 20. století. To ale vůbec nevadí, spíš naopak. William Holden vede partu odpadlíků, která si jako jeden ze svých úkolů zvolí přepadnout vlak plný zbraní. Vše se ale samozřejmě zkomplikuje. Ve filmu je dost drsná na intenzivní akce na svou dobu. Krví se nešetří. Akorát závěrečná scéna už mi přišla trochu přehnaná. Jsem zvědavý, pokud se bude točit remake. "Tihle chlapci už začínají páchnout." ()
Hogo Fogo, hlavní to záporák a psanec z jednoho nejmenovaného westernu by i vedle nejkladnější postavy z tohohle kusu strýčka Sama působil jako Matka Tereza. Je to tam prostě samý vrah a opilec, jenom támhle vzadu, to je výjimka jsou dva vrazi vedle sebe. Což divákovi pranic nevadí a svého oblíbeného hajzlíka(nebo dva) si brzy najde a celý film mu(nebo jim) nepokrytě fandí. Závěrečný kulometný balet je legendární a osud jihotexaské abstinenční ligy z úvodu filmu zase celkem zřetelně vypovídá o tom, že Peckinpah nebyl žádný abstinující Mirek Dušín, ale naopak pěkná houba. Jeden z nejlepších(nejen) westernů všech dob. Plus mínus dostavník. Jo, a nehraje tam John Wayne. Ani trošičku. ()
Galerie (197)
Zajímavosti (56)
- Sam Peckinpah natočil tento film tak, že kritici doslova uverili tomu, že násilie vyznieva ako dobro. (vander19)
- Generál Mapache (Emilio Fernández) ve skutečnosti opravdu bojoval s Pancho Villou během Mexické občanské války. Po porážce byl nucen emigrovat do Spojených Států. (džanik)
- V úvodní scéně s loupeží vidíme dvě děti. Chlapec je režisérův syn Matthew Peckinpah. (džanik)
Reklama